1992 oblast profesionální – Marek BEČKA a Buchty a loutky
Mají za sebou 22 premiér (tou první byly Císařovy nové šaty, tou zatím poslední je Gilgameš). Sotva vyšlí ze školy, bez zkušeností, překvapili před deseti lety už tím, že se rozhodli začít dělat v Chebu profesionální loutkové divadlo. /Tehdejší ředitel chebského divadla (1991) totiž chtěl otevřít něco jako loutkové studio a tak se obrátil na, tehdy čerstvého, šéfa loutkářské katedry Josefa Kroftu a ten mu doporučil Marka Bečku, tehdy čerstvého, absolventa loutkářství. Ten pak oslovil několik spolužáků a už to jelo/.
Znovu překvapili, když se objevili v r. 1992 na Skupově Plzni a svou provokativní inscenací Tajemného cizince dali jasně najevo, že se s nimi bude muset v loutkářské rodině počítat.
Když odešli v r. 1994 zpět do Prahy a přijali azyl v klubu Mlejn, málokdo věřil, že se jako parta nerozpadnou. Pravdou je, že první léta v Praze byla ve znamení hledání a to nejen dramaturgického. Pak zahráli „jen tak pro radost „na Skupovce v r. 1996 při vernisáži svůj Příběh ???člověka. Jako vždy to vypadalo, že jde jen o recesní marginálii a právě tahle inscenace je později proslavila u nás i v zahraničí.
Z těch dalších prací už by bylo možné výrazně dělit na inscenace pro dospělé (zejména Urbild, Koncert Josef K. )a pro nejmenší (na Mateřince 99 oceněná Tři malá prasátka, ale naposledy třeba Žabák Valentýn a Opička Jenovéfa ). Nejnovější Gilgameš, i když vypadá jako z jiného, vážnějšího soudku, nezapře hravou poetiku, jemný humor, nečekané metafory a „kabinetní „práci s loutkou -ingredience, které vytvořily nezaměnitelný styl. Lze ho ostatně najít už v jejich názvu -Buchty a loutky. Je v něm lehká narážka na vzývané Schumannovo divadlo, přihlášení se k českému prostředí a konečně i k výrazovému prostředku -loutkám. Soubor tvoří víceméně šest až sedm lidí. Snaží se o prosazení jako divadlo nezávislé, ale výsledky práce srovnatelné se statutárními divadly.
Divadlo Buchty a loutky jezdí po Čechách, Moravě, blízkém /Slovensko/ i vzdáleném /nejdál Hong Kong/ zahraničí a jestli neumře, tak to bude dělat pořád…
Loutkář 4/2001