Přihláška za člena UNIMA EN

Mezinárodní loutkařská unie

International Puppeteers Union

Union International de Marrionette

21.3. – Světový den loutkového divadla

roberto de simone – trabace

Je mi potěšením uvést Poselství ke světovému dni loutkového divadla 2013. V letošním roce jsme oslovili slavného italského hudebníka, muzikologa a režiséra Roberta De Simóne, předního odborníka na neapolskou tradici Guarratelle di Pulcinella. K tomuto kroku nás inspirovala návštěva Říma a Neapole, kam jsme já a Dadi Pudumjee přijeli na pozvání ředitelů italského centra UNIMA. Měli jsme možnost zamířit do Acerry, místa zrození postavy Pulcinella. Doporučuji vám nahlédnout do sbírek překrásného Museo di Pulcinella. Jsme nesmírně vděční řediteli a celému týmu za čest, kterou nám prokázali udělením titulů Ambasciatore del Museo di Pulcinella.

Všichni si uvědomujeme významný přínos, který měl Pulcinella pro celosvětové loutkové divadlo – v rámci kultur mnoha zemí je patrný různý vývoj této postavy i odlišnosti ve formě i vzhledu. Text Roberta De Simóne Vám dovolí nahlédnout do tajů jemu velmi blízké neapolské kultury. Jeho Poselství také zdůrazňuje hudebně-rytmické dimenze loutkového umění, které musí správný mistr loutkář ovládat.

Naše umění je jedinečné a nikdy se nepřestane rozvíjet. Pojďme 21. března vzdát holt loutkovému divadlu! Je dobré si uvědomit, že určitým tradičním formám loutkářství hrozí zánik a vyžadují proto větší péči a ochranu. V tomto ohledu je nám Neapol skvělým příkladem: přenos tradice mezi mistry a žáky probíhá inspirativní formou více než 500 let.

Jacques Trudeau, Generální sekretář UNIMA

 

Roberto De Simóne

italský režisér a muzikolog, jehož vášeň pro  antropologii je patrná například v díle Fiabe campane (1993). Pracoval jako hudebník a režisér, často ve spolupráci se souborem Nuova compagnia di canto popolare.

V letech 1981-87 byl uměleckým ředitelem Teatro San Carlo of Naples, kde se režijně se ujal mnoha oper. Rok 1998 mu přinesl nominaci na cenu Academicien de Santa Cecilia, je držitelem francouzského titulu Rytíř řádu umění literatury (Chevalier des Arts et des Lettres) a v roce mu byla udělena cena Roberta Sanseverinoho.

 (Převzato z Treccani.it)

 

 

Mezinárodní poselství od Roberta De Simóne

Vzpomínka na mé první setkání s Pulcinellem sahá až do mých dětských let, kdy postava Pulcinella byla běžnou součástí snového světa všech neapolských dětí. Setkat jste se s ním mohli na ulicích v pletených koších pouličních hračkářů, na trzích Svatého Josefa či na festivalu Piedigrotta, kde byly malé lidové loutky vystavovány. Mezi nimi vyčníval Pulcinella, umístěný na malém vozíku – stačilo ho postrčit tyčkou a udeřil o sebe mozasnými činelky, které držel v rukou. Velmi oblíbenou hračkou byl také malý červený kartonový kužel, do kterého bylo možné vložit trumpetku vybavenou pivettou a zahrát tradiční melodii tarantela.

Součástí hry byl také drátek – za něj dítě lehce zatáhlo, pak jej vsunulo do kuželu a miniaturní Pulcinnella, jehož vesta byla přilepena k ohraji kuželu, se rozpohyboval dolů a nahoru. Logicky pak tato hra, uličnicky připomínající sexuální pohyby, přiznala charakteru Pulcinelly určitý falický význam, který potvrzují i další  lidové hry.

Konečně Pulcinella je všudypřítomný i v nespočetném množství dětských říkanek a pohádek: zkrátka patřil do imaginativní struktury lidových tradic a máme tak možnost odhalit kromě jeho iniciačního významu také jeho hlubší tajemné stránky a na první pohled skrytou symboliku.

Zásadní roli hrálo putovní loutkové divadlo Guarattelle, ve kterém se objevily pestré postavy: Pulcinella, Teresina (jeho milá), Pes, Smrt a mnoho dalších, které ožily v představeních na náměstí Piazza del Gesù, San Domenico Maggiore, nebo třeba na Porta Capuana. Hypnotizovaly naše dětské tváře,  a my zde stáli a zírali s ústy otevřenými dokořán….

 

 

 HLAS PULCINELLA
                 Puè puè puè puè puè
                 puere puè puè.
                 Podívej, Tereso,
                 Podívej se z balkónu,
                 Rád bych,
                 abys zaslechla překrásnou píseň  

 

Chtěl bych také podotknout, že v tradičním repertoáru Guarattelle najdete postavy a scény, které svou podstatou navazují na židovskou tradici, španělskou tradici, či v sobě evidentně mají vlivy řeckého či románského lidového divadla. Sám termín guarattella je nespisovný výraz pro bagattella, (bezvýznamná záležitost) a pochází ze slova Bagatto, což je hlavní trumf tarotových karet, které mají původ v kabale.

Své Poselství bych rád uzavřel dojemným vyznáním Nunzia Zampella, předčasně zesnulého posledního neapolského guarrattellaro, který měl ve své DNA zakódované chromozomy středověkého umění ve stylu Pulcinella. Zeptal jsem se ho, jak moc je pro loutkáře důležitá pivetta.

ZAMPELLA: « Je naprosto nezbytná. Umění loutkoherce není snadné, samotná manipulace s loutkou může být nenáročná, avšak zvuková imitace je nesmírně muzikální záležitost, akce je hudba. Nejsložitější je změna čistého hlasu na jiný pomocí pivetty. Loutkář musí zvládnout rozlišit hlasy všech postav ve hře: Žena, Voják, Mnich, Pulcinella, Pes, dokonce i hlas Smrti. Jakoukoli bláznivinu v představení říkáte, vše musí být rytmické: slova jsou hudba, pohyb je rytmus. V tom je ta pravá síla guarattelle». (21. června 1975)

*Loutka Pucinella vznikla v roce 1620 a v následujících mnoha letech byla inspirací pro více než deset jiných charakterů lidového divadla v různých zemích Evropy.

Přeji vám všem báječný Světový den loutkového divadla!