Zemřela Helena Štáchová

 

 

Helena Štáchová

Narodila se 18. 11. 1944 v Praze.

S Milošem Kirschnerem má dceru Denisu a syna Miloše.

Od roku 1966 byla členkou Divadla S+H, od roku 1967 interpretovala loutku Máničky, v roce 1971 přibrala postavu paní Kateřiny.

Dabovala postavu Lízy ve slavném kresleném seriálu Simpsonovi.

Napsala 7 knih a 52 scénářů, 7 her pro dospělé a 6 pro děti.

V Supraphonu (a jeho předchůdcích Ultraphon a Esta) se prodalo přes pět miliónů nosičů s nahrávkami Divadla Spejbla a Hurvínka. Tento rekord překonal jen Karel Gott. Získala 32 zlatých, 24 platinových, jednu multiplatinovou a diamantovou desku.

O Divadle Spejbla a Hurvínka

První profesionální loutkové divadlo u nás založil v roce 1930 v Plzni profesor kreslení Josef Skupa, kterého v roce 1944 zatkli nacisté, a scéna byla až do konce války uzavřena. Na konci roku 1945 divadlo přesídlilo do Prahy. Po smrti Josefa Skupy (1892-1957) se stal jeho ředitelem Miloš Kirschner (1927-1996), kterého Josef Skupa jmenoval dalším pokračovatelem v interpretaci Spejbla a Hurvínka.

Po Krischnerově smrti v roce 1996 vedla divadlo Štáchová. Role Spejbla a Hurvínka převzal Kirschnerův žák Martin Klásek.

 

Helena Štáchová se narodila 18. listopadu 1944, do Divadla S+H nastoupila jako elévka. Po roce odešla studovat na Divadelní fakultu Akademie múzických umění a po jejím absolvování se v roce 1966 stala členkou této oblíbené loutkové scény. V následujícím roce převzala od Boženy Welekové interpretaci jedné z hlavních postav divadla – Máničky. A stala se tak její třetí adoptivní maminkou.

                   

Na rozdíl od svých předchůdkyň začala po boku Miloše Kirschnera, který se stal také jejím partnerem životním, s interpretací cizojazyčných textů. V roce 1971 pro ni Miloš Kirschner vytvořil novou postavu, která se okamžitě stala jednou z kmenových postav divadla – paní Kateřinu Hovorkovou alias Mániččinu bábinku.

Helena Štáchová nepůsobila pouze v divadle, ale i v rozhlase, dabingu (Líza Simpsonová v televizním animovaném seriálu, Míša Kulička) a v televizi. Společně s Milošem Kirschnerem natočila nesčetně gramofonových desek, kazet a CD a v této činnosti pokračovala i s Martinem Kláskem. Byla autorkou knih, televizních scénářů i scénářů pro zvukové nosiče. Psala hry pro děti i pro dospělé, které se hrály doma i v zahraničí. Své hry sama režírovala a několik let se starala také o profil divadla, a to jako jeho dramaturg.

Po smrti Miloše Kirschnera v roce 1996 byla jmenována do funkce ředitelky divadla. V roce 2008 vyhrála osmiletý soudní spor o práva na obě postavy Spejbla a Hurvínka, čímž této scéně zajistila další existenci. V roce 2013 pro divadlo převzala Cenu Thálie. Za svoji činnost získala téhož roku Zlatý vavřínový řád Hospodářské komory.

Když v jednom z rozhovorů poukazovala na své divadelní začátky, zmínila se o hře Franka Weniga a Josefa Skupy Hurvínek mezi broučky. „Byla mým prvním divadelním zážitkem, ale nic nenasvědčovalo tomu, že se tato scéna stane mým osudem. V první třetině hry Hurvínek vyvolá ducha. A právě ten mě tak polekal, až jsem se nahlas rozplakala, a rodičům nezbylo než mne z divadla vynést,” uvedla.

Když se pak později měla rozhodnout mezi živou myškou a látkovou hračkou Hurvínka, vyhrál to Hurvínek na celé čáře. A jak se ukázalo, tak nejen pro ten okamžik. A tak se stalo, že zatímco zakladatel divadla Skupa s Hurvínkem pobyl 30 let a Miloš Kirschner 44 roků, tak ona to dotáhla na neuvěřitelných 50 let. „A za nic bych tu naši společnou cestu nevyměnila,” dodala.

 ČTK, 22.3.2017