Mezinárodní loutkářská unie

Na základě spolupráce v jury na mezinárodním loutkářském festivalu v Lublani ( září 2010) jsem byla vyzvána pořadateli festivalu v polské Lomži k účasti v jury, kde jsem byla jedným zahraničním porotcem.

Festival měl bohaté zastoupení polské tvorby ( Teatr Animacij v Poznani, Bialostocki teatr lalek, nezávislá skupina Teatr KTO z Krakova, Teatr Lalki i Aktora „Pinokio“ z Lodže,Teatr Maly v Manufaktuře, Teatr Ad Spectatores z Vroclavi, Teatr lalki i Aktora v Lomži), ze zahraničních souborů se představily soubory z Francie, Běloruska, Maďarska, Německa, Srbska, Ruska a Izraele.

Festival neměl věkové omezení – měla jsem možnost vidět představení pro nejmenší i filosoficky náročné inscenace pro dospělé, inscenace revuálního typu až po výtvarné performance hrané beze slov.

Z České republiky byl na festivalu Dominik Tesař ( Divadlo Mimotaurus) s autorským představením Stará pověst hraným v exteriéru ( pro nepříznivé počasí se představení uskutečnilo v náhradním prostoru – v podloubí lomžského náměstí s velmi omezeným hracím i diváckým prostorem).

Málo známý polský loutkářský festival Walizka /Kufr,Zavazadlo ( původně zaměřený na velmi komorní tvorbu a sólová vystoupení) byl pro mne překvapením – jak velmi dobrým organizačním zabezpečením, výběrem inscenací ( skutečně slabých bylo velmi málo) a příležitostí k řadě odborných diskuzí o postavení současného loutkového divadla nejen se členy poroty ( režisér Andrzej Rozhin, výtvarnice Johanna Braun a polská kritička a autorka Liliana Bardziejewska a zástupce polského ministerstva kultury Wojciech Swidzinski), ale i se členy souborů. Výsledkem byl i návrh na další konkrétní spolupráci s varšavským Teatrem niemozliwym ( vedoucí Marek Chodaczinski) . O účinkování tohoto souboru se jedná s polskou stranou pro Přelet nad loutkářským hnízdem 2011, Teatr niemožliwy je naopak pořadatelem festivalu „ Loutka je také člověk“, na který na podzim 2011 přijalo pozvání plzeňské Divadlo Alfa ( v minulém ročníku zde byl brněnský soubor Líšeň s inscenací „ Putin lyžuje“ na doporučení české strany).

Přínosem cesty bylo zmapování současné polské loutkářské produkce nejen pro dětské publikum (zde má specifické místo Katovický festival Katovice dětem), ale zejména pro mládež a dospělé ( zvláště vítězná inscenace „ Životy sídlištních svatých“ – onewoman show Agaty Kucinske zachycující polskou současnost) o které budu prodrobně referovat v časopise loutkář 4/2011.

Pořadatelé festivalu vyslovili přání, abych se práce v porotě ujala i v příštím ročníku 2012. Ubytování, vstupenky a letenky hradila hostitelská strana.