Přihláška za člena UNIMA EN

Mezinárodní loutkařská unie

International Puppeteers Union

Union International de Marrionette

Poselství prof. Henryka Jurkowského k Světovému dni loutkového divadla

Octl jsem se zde, ve městě Omsku na západní Sibiři. Vstupuji do etnografického muzea, kde mou pozornost ihned upoutá velká vitrína, v níž jsou vystaveny desítky figur – idolů ugrofinských kmenů Menses a Chantes. Jako by každého návštěvníka vítaly. Instinktivně na to odpovídám a zdravím je také. Jsou fascinující. Reprezentují přežívající kus duchovního života generací primitivního lidství. Tyto postavy i jejich imaginární svět leží u kořenů prvních manifestací a zobrazení divadla, posvátného i světského.

Sbírky umění přetékají různými idoly a svatými figurami, jež postupně, kousek po kousku, mizí z kolektivní paměti. Ale v muzeích jsou i loutky, které ještě pořád střeží to, co do nich vtiskly ruce jejich tvůrců a vodičů. Jinými slovy si tyto loutky udržují stopy lidské zručnosti, fantazie i duchovna. Na každém kontinentu a skoro v každé zemi najdete sbírky loutek a jejich hrdé majitele. Tyto sbírky, tolik významné pro vědecký výzkum, v sobě uchovávají důležité vzpomínky a zároveň přinášejí důkaz toho, jak je náš obor rozmanitý.

Umění, jako tolik jiných lidských činností, podléhá dvěma tendencím: sjednocování a odlišování. V kultuře dnešního světa se projevují obě najednou. Je snadné dnes cestovat, ať už vzduchem nebo prostřednictvím internetu, díky čemuž je počet našich kontaktů na různých kongresech a festivalech stále větší; to vede ke sjednocování. Brzy budeme skutečně všichni žít v jediné globální vesnici zvané McLuhan.

Tento stav ale neznamená, že bychom ztratili svůj cit pro kulturní rozdíly, ale spíše to, že větší počet divadelních společností bude v budoucnu používat podobné výrazové prostředky. Loutkářské styly jako je japonské ningyo joruri nebo indonéský wayang byly už v Evropě i Americe asimilovány; na druhou stranu pak najdete asijské a africké soubory, které využívají evropské způsoby práce s loutkou.

Někteří mí přátelé tvrdí, že stejně jako se mladý japonský umělec může stát virtuózním interpretem Chopina, může i Američan ovládnout mistrovství joruri nebo se stát dalangem hrajícím wayang purwa. Za sebe s nimi celkem souhlasím, pod podmínkou, že tento umělec nepřijme pouze techniku, ale i kulturu, která je s ní spojena.

Mnoho umělců se spokojuje s vnější krásou loutky, která ovšem přesto pro diváka v sobě má potenciál pro objevování jiných forem umění. Tímto způsobem loutka proniká do nových oblastí. I v činohře se stává zdrojem mnoha metafor.

Rozšířená přítomnost prastaré figurativní loutky je dnes spojována s hnutím, jež je nepřímo úměrné tomu teritoriu, na němž dříve vládlo. Důvodem je invaze objektu a v ještě větším měřítku i všeho hmotného. Protože každý objekt, veškerá hmota, pokud ji animujeme, k nám hovoří, a hlásí se o své právo žít divadelním životem. Proto začíná objekt figurativní loutku nahrazovat, čímž otevírá před umělci cestu, jež vede k novému poetickému jazyku a k výtvorům plným bohatých a dynamických obrazů.

Obrazy a metafory, které byly kdysi charakteristickým rysem každého typu loutky a které tyto typy od sebe oddělovaly, se dnes staly zdrojem výrazu každého jednotlivého loutkáře. Vytvořil se tak nový jediný, poetický jazyk, jenž nezávisí jen na obecné tradici, ale i na talentu umělce a jeho individuální tvořivosti. Sjednocování způsobů vyjádření vede k dalšímu odlišování. Naše globální vesnice McLuhan se stala vlastním protikladem. Různé způsoby vyjádření se staly nástroji individuálního jazyka, který bude vždy upřednostňovat originální řešení. Tradice loutkového divadla samozřejmě nikam nezmizela. Doufejme, že zde vždy zůstane jako něco cenného, na co se můžeme vždy obrátit.

Henryk Jurkowski, 2011

CURRICULUM VITAE HENRYKA ZDZISLAWA JURKOWSKÉHO

Narozen v polské Varšavě 19. ledna 1927. Občanské aktivity: člen odbojové organizace Zemská armáda 1943–1944, účast na Varšavském povstání 1944. Člen první „Solidarity“.

Vzdělání: Magisterský titul z polské filologie z Varšavské univerzity 1947–1951, titul Ph.D. z Institutu umění Polské akademie věd 1969, habilitace na Institutu umění Polské akademie věd 1991, titul profesora z varšavské Divadelní akademie 1991, profesorský titul propůjčený prezidentem Polska v roce 2001.

Profesní životopis: 1973–2001 profesor na vysokých divadelních školách (Krakov a Varšava); 1976–1979 děkan loutkářské katedry na krakovské Vysoké divadelní škole; 1980–1983 zakladatel a děkan katedry loutkové režie na varšavské Vysoké divadelní škole; 1990–1993 vicerektor varšavské Vysoké divadelní školy.

Ostatní aktivity: literární poradce televizního loutkového divadla (1974–1976), literární poradce několika loutkových divadel, šéfredaktor časopisu Loutkové divadlo, hostující režisér v loutkovém divadle a televizi.

Hostující profesor na École Supérieure Nationale des Arts de la Marionnette, Charleville-Mézières, Instituto del Teatro, Sevilla, London Central School of Speech and Drama, Londýn, Akademie der darstellende Kunst, Stuttgart, Akademii múzických umění, Praha, Teatralnyi institut, Sofia, Art Institute of Chicago, USA.

Výuka pokročilých kurzů loutkového divadla v Londýně, Charleville-Mézières, Barceloně a na dalších místech. Autor a realizátor kurzů: Dramaturgie v loutkovém divadle, Cuarnavaca, Mexico (1994), Kulturní kontext loutkářství, Santa Fe, Argentina, (2000)

Odborný editor Světové encyklopedie současného loutkového divadla (ITI, UNESCO). Hlavní redaktor Světové encyklopedie loutkového umění (UNIMA, UNESCO, 1995–2000).

Generální tajemník UNIMA (1972–1980); předseda UNIMA (1984–1992); čestný předseda UNIMA od roku 1992.

Výzkumná činnost a publikace: stovky kritických článků a esejů zabývajících se loutkovým divadlem, folklorem a sémiotikou, knihy o historii, dramaturgii a estetice loutkového divadla vydané v polštině, češtině, němčině, srbochorvatštině, ruštině, japonštině, španělštině, angličtině a francouzštině.

Nejvýznamnější knihy dostupné ve francouzštině a angličtině:

Aspects of Puppet Theatre, Puppet Centre Trust, London 1988.

Écrivains et marionnettes: Quatre siècles de littérature dramatique. Institut International de la Marionnette, Charleville-Mézières, 1991.

History of the European Puppet Theatre, vol. 1. The Edwin Mellen Press, Lampeter, USA, Great Britain, 1996, 428 s.

History of the European puppet theatre, vol. II., The Edwin Mellen Press, Leviston, USA, Lampeter, Great Britain, 1998, 428 s.

Métamorphoses. La marionnette au XXe siècle, Institut International de la Marionnette, Charleville-Mézières, France 2000.

Encyclopédie Mondiale des Arts de la Marionnette (editor), UNIMA, éditions L’Entretemps, France 2009.

Články a další publikace:

Alianz der Puppen. Puppentheater in den Ländern der Gegner. In: Dorothea Kolland, FRONT PUPPEN THEATER. PUPPENSPIELER IM KRIEGSGESCHEHEN., Elefanten Press Berlin 1996, s. 153–165.

Puppet Theatre in Two Americas – coby odborný editor THE WORLD

ENCYCLOPEDIA OF CONTEMPORARY THEATRE. VOLUME 2. AMERICAS, Routledge London and New

York 1996, s. 26–30.

African Puppets and Masks: Links in a Historical Chain – coby odborný editor THE

WORLD ENCYCLOPEDIA OF CONTEMPORARY THEATRE. VOLUME 3. AFRICA, Routledge London and New York 1997, s. 38–40.

Puppetry Art in Asia – coby odborný editor THE WORLD ENCYCLOPEDIA OF CONTEMPORARY THEATRE. VOLUME 4. ASIA, Routledge London and New York 1998.

Loutkové a divadelní hry: MEDIEVAL FOLKLORE. An Encyclopedia of Myths, Legends, Tales, Beliefs and Customs. ABC-CLIO Santa Barbara, California, Denver, Colorado, Oxford, England, 2000, s. 803–808.

Among Deities, Priests and Shamans (Puppets within ritual), in: The Puppetry Yearbook, volume four. The Edwin Mellen Press, 2000.

Puppets and the Work of Stanisław Wyspianski, in: The Puppetry Yearbook, volume four. The Edwin Mellen Press, 2000.

Nejnovější knihy v polštině:

Aktor w roli demiurga (Herec v roli demiurga), Divadelní akademie, Varšava, 2006.

Moje pokolenie (Moje generace) POLUNIMA, 2006.

Przemiany ikonosfery (Proměny ikonosféry), Wrocław University Press, Wrocław 2009.

VEDOUCÍ DISERTAČNÍCH PRACÍ (posledních deset let):

Jolanta Góralczyk. Úlohy herce (performera) v současném loutkovém divadle. Příklad: Role Mefista v Goethově „Faustovi” ve Vratislavském loutkovém divadle.

Vysoká divadelní škola, Krakov, 1998

Wiesław Hejno, Masky – lidé – stíny v inscenaci „Richarda třetího” ve Vratislavském loutkovém divadle. Vysoká divadelní škola, Krakov, 2000.

Anna Kasjaniuk, Motivy jesliček („szopka”) v polském dramatu a polském divadle 20. století. Univerzita Gdaňsk, 2005

Waldemar Wolański, Uplatnění tradičního japonského loutkářství v současné polské animační škole. Příklad: inscenace „Don Quijote” v loutkovém divadle Arlekin v Lodži. Divadelní akademie Varšava, 2009.

Ewa Tomaszewska, Jan Dorman, básník divadla. Monografie. Institut umění. Polská akademie věd ve Varšavě, 2008.

Kamil Kopania, Pohyblivé sochy ukřižovaného Krista v náboženské kultuře latinského středověku. Katedra výtvarného umění, Varšavská univerzita. 2009.

Autor Mezinárodního poselství ke Světovému dni loutkového divadla 2011.

Čestný člen mnoha mezinárodních loutkových festivalů, mimo jiné:

Subotica, Mezinárodní festival divadla pro děti, kde založil Mezinárodní výzkumnou školu divadelních umění (Srbsko)

Arlequin, Mezinárodní loutkový festival Omsk (Rusko)

Festival international des arts de la marionnette de Saguenay (Kanada)

Čestný a aktivní člen výboru po historické dědictví UNIMA v roce 2015.