Mezinárodní loutkářská unie

International Puppeteers Union


Union International de Marionette

Švédsko

UNIMA Sveden – 30 let to je název jubilejního čísla švédského loutkářského časopisu Dockteatern i Sverige 2002, který vydala švédská UNIMA ke třicetiletému výročí své existence. Zajímavé informace o historii švédského loutkového divadla i historii organizace UNIMA ve Švédsku, vybrala a přeložila ve Švédsku žijící členka Českého střediska UNIMA paní Blanka Kaplan (mimochodem u příležitosti tohoto významného jubilea švédské UNIMY i jeho nově jmenovaná čestná členka).

Loutkářská organizace UNIMA Švédsko měla více než dvacet let před svým založením spolkové předchůdce: r.1949 byl založen Loutkářský klub, v r. 1966 vznikla Severská loutkářská společnost, kterou o čtyři roky později vystřídal Švédský loutkářský spolek. Michael Meschke a Ingrid Lagerquistová byli jedni z prvních představitelů tohoto spolku. Jak Meschke, tak Lagerquistová měli už od druhé poloviny 60.let kontakty s dr. Janem Malíkem (Ingrid studovala v letech 1976-68 v Praze, Meschke byl již od r. 1966 aktivním členem exekutivy UNIMA), který je vyzýval, aby se snažili o založení švédské sekce UNIMA. Také návštěva dvou göteborgských loutkářek – Kate Thorlidové a Annette Cegrell-Sköldové na Světovém loutkářském festivalu v Praze a následně v Chrudimi v roce 1969 rozhodně přispěla k tomu, že situace pro založení švédské sekce UNIMA byla čím dále tím příznivější. Na jaře 1972 se tedy UNIMA Švédsko „narodila“. Na mezinárodním fóru reprezentovali švédskou sekci UNIMA Michael Meschke a Ingrid Lagerquistová. Při založení měla švédská UNIMA 25 členů, dnes je jich přes 200. Švédské centrum UNIMA vydává čtyřikrát ročně spolkový časopis Dockteatern ( Loutkové divadlo).
Jedním ze tří radů reprezentující dnes Švédské centrum v Radě UNIMA je Margareta Sörensonová- divadelní kritička a historička, autorka knih o loutkovém divadle. Do jubilejního čísla časopisu Dockteatern přispěla rozsáhlou statí o historii švédského loutkového divadla a v několika samostatných kapitolách s přehlednou analýzou jeho vývoje.

Stručně k historii švédského loutkového divadla
V r. 1856 hrál první loutkové představení – tehdy běžnou „rakvičkárnu“ – ve Stockholmu německý loutkář Häuserman . Po několika úspěšných letních turné se usadil ve Stockholmu natrvalo. Koncem století byl vystřídán jiným loutkářem a Häusermanovy loutky byly časem obnoveny nebo vyměněny za nové. Tato tradice letních představení ve stockholmském Skanzenu se udržela (se stejnými téměř stoletými loutkami) dodnes.
Začátkem 20.století až do roku 1928 vystupoval v göteborgském parku Slottsskogen loutkář Karl Kuhlin se stejně oblíbenou „rakvičkárnou“. Po 70 letech obnovila tradici letních představení v parku amatérská skupina Kaspersällskapet (Společnost Kaspar).
Počátky moderního švédského loutkového divadla v 50.letech minulého století přímo souvisejí se založením Marionetteatern Michaelem Meschkem ve Stockholmu. Vysoké umělecké ambice tohoto divadla spočívají na kulturních tradicích Střední Evropy, kde Meschke vyrostl (imigroval do Švédska jako devítiletý s rodiči v r.1939 ze severního Německa), a kde také později studoval loutkové divadlo i pantomimu. „… Pro mnoho mladých umělců začínajících v loutkářské profesi otvíral styk s Marionetteatern mezinárodní obzory. Žádné jiné švédské divadlo nemělo tak brzy a tolik cenných kontaktů s jinými zeměmi jako Marionetteatern. Desetiletí, během nichž divadlo budovalo svou pozici ve Švédsku, se vyznačovala velkou zvídavostí, otevřeností, chutí přehodnocovat a myslet v nových kolejích.“, píše Margareta Sörensonová a připomíná, že. Henryk Jurkowski ve svých Dějinách evropského loutkářství ( A History of European Puppetry) považuje Krále Ubu z roku 1964 v provedení Marionetteatru za „uměleckou událost velkého významu“.
V 70. letech podnikl Meschke několik cest do Japonska . Technicky náročný styl japonského divadla bunraku upoutal jeho výtvarnou fantazii a výsledkem byla inscenace Antigona, která vznikla ve spolupráci s japonským mistrem v umění divadla bunraku. Následovaly workshopy v technice bunraku a tento styl zůstal dodnes oblíbenou formou inscenací Marionetteatru. 60. a 70. léta charakterizuje režisér a pedagog Michael Meschke (jehož myšlenky jsou v článku citovány) jako explozi v loutkovém divadle, zatím co současnou situaci považuje za stagnující. Upřednostňuje se, podle jeho mínění, technika na úkor hry s loutkou, přičemž technika ještě nezaručuje kvalitu. Velký přínos vidí Meschke ve vzdělávacích možnostech, v možnostech vysokoškolského studia pro loutkáře jak v Evropě, tak v posledních letech i ve Skandinávii.
V další kapitole nazvané Škola, demokracie a loutky se Margareta Sörensonová zabývá poválečnou situací, která se vyznačovala otevřeností a demokratickým postojem vybízejícím žáky ve školách ke kritickému myšlení, což vedlo v neposlední řadě k produkci vlastních divadelních počinů. Autorka pak popisuje kulturní systém Kultura v předškolní výchově, který měl velký význam pro zvýšení zájmu o loutkové divadlo ve školách. Zejména 70.léta 20.století byla ve Švédsku příznivě nakloněna divadlu pro děti , což se projevilo i na zvýšeném počtu loutkářských skupin. V následujících letech se objevuje zejména v produkci Byteatern – (Vesnické divadlo) z Kalmaru do té doby nezvyklé uplatnění odkrytého herce na loutkovém jevišti, v současné době je produkce tohoto divadla zaměřena spíše na taneční divadlo a divadlo objektů. Loutkové divadlo Tittut ve Stockholmu, které hraje pro děti předškolního věku, pracuje rovněž s odkrytou manipulací a často i se stínovým divadlem. Závěrem kapitoly o loutkovém divadle pro děti uvádí Margareta Sörensonová „geografický“ přehled současných nejznámějších švédských loutkových scén . Podle jejího hodnocení má současné švédské loutkové divadlo dobrou kvalitu i velký výběr produkcí v nejrůznějších stylech – od klasických po vlastní autorské, od tradičních po avantgardní.
A jak je to ve Švédsku loutkovým divadlem pro dospělé? Marionetteatern inscenovalo v posledním desetiletí několik večerních představení pro dospělé vyznačujících se volností scénické formy a prolínáním stylů. Repertoár pro dospělé tvoří většinou švédská klasika: Připravuje se Pär Lagerkvist i August Strindberg, velký úspěch u publika i kritiky měla parodie na televizní seriály“ Happy Hour“.
Margareta Sörensonová uzavírá svůj rozsáhlý materiál o švédském loutkovém divadle uspokojením nad tím, že se loutkáři ve Švédsku konečně dočkali vysokoškolského institutu ve Stockholmu. První absolventská inscenace Alenka v říši divů uvedená na jaře 2001 měla dobrou technickou i uměleckou úroveň.
Další stránky jubilejního čísla Dockteatern obsahují několik rozhovorů : s představitelkou mladé loutkářské generace Sophií Segrellovou a s reprezentantem střední generace švédských profesionálních loutkářů Berntem Höglunem rozmlouval Tomas Alldahl, autorkou interviewů se dvěma göteborgskými loutkářkami Annette Cegrell-Sköldovou a Kate Thorlidovou, které stály u zrodu švédské UNIMY, je Blanka Kaplanová.