Přihláška za člena UNIMA EN

Mezinárodní loutkařská unie

International Puppeteers Union

Union International de Marrionette

Světový den loutkového divadla 2004

Dne 21.3.2004 již podruhé oslavíme Světový den loutkového divadla .
UNIMA chce celosvětově obrátit pozornost mezinárodních uměleckých společenství, institucí všech žánrů a širokého publika na loutky, jejich kreativitu a jejich tvůrce.

V Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi proběhne k této příležitosti 21.3.2004 Den otevřených dveří.

V Divadle Minor – na počest Světového dne loutkářství – uspořádají v pátek 19.3.2004 1. Loutkářský ples.

 

Mezinárodní poselství paní Sirppy SIVORI-ASP (Finsko)

 

Herečka, režisérka loutkového divadla, dramatu, opery a televize, bývalá předsedkyně organizace UNIMA International

Během svého dlouhého života v loutkovém divadle jsem si vždycky silně uvědomovala své publikum: děti. Jen velmi zřídka jsem někoho slyšela o tomto tématu mluvit, ale pro mě je to velmi důležité a nemůžu to vymazat z mysli.

Při hraní pro děti máte v rukou nesmírnou moc. Abyste ji používali správně, měli byste mít na paměti, jak je dítě křehké. To ale neznamená, že je vezmete pouze na procházku, kde se setká pouze s krásou a měkkými předměty.
Dítě má právo prožít si během představení nejrůznější emoce: smích, slzy, smutek, vzrušení, zlobu a strach.
To vše ale v rámci představení.

A pak přijdeme k tomu nejdůležitějšímu: je to důvěra a bezpečí, které vy jako umělec musíte kolem dítěte během dané akce vybudovat.
A toto budování začíná již u hlavního vchodu, když dítě vstupuje do divadla. Celková atmosféra musí být vlídná a opět – bezpečná.
Po prožitém představení nikdy nenechávejte dítě zmatené a nejisté, ale vždy mu na konci poskytněte dobré řešení. Nedokáže unést, když by mělo být ponecháno v temnotě.
Studujte své diváky – nemyslím vědecky, myslím tím z hloubi svého srdce.
Zkuste vycítit jejich citlivost, jejich očekávání a mezi Vámi a dětmi se rozproudí zázračný bál. Bál z kterého se budete těšit a který Vás spojí dohromady.

To vše zanechá v mysli dítěte nezapomenutelnou stopu – jakoby danou do rezervy pro proces jeho růstu, která mu pomůže stát se silným a stát tváří v tvář světu, který je někdy tak krutý. A bude také vědět, že v našich životech zůstává pořád ještě mnoho dobrého, o co se můžeme dělit a co nám pomůže přežít.

Drazí přátelé, možná Vám má slova připadají naivní, ale takové je moudro, kterému jsem se naučila v průběhu celého mého dlouhého života.

Sirppa SIVORI-ASP

„Jsem blázen, šašek a loutkářka. Mám viditelnou duši – svou loutku“ popisuje paní Sirppa Sivori-Asp svůj herecký život a práci v loutkovém divadle.

Sirppa Sivori-Asp začala svou divadelní dráhu fakticky před více než 50 lety.

Slavná Divadelní škola v Pittsburgu v USA přivítala Sirppu Sivori-Asp jako velmi mladou studentku ve 40. letech 20. století. Po absolvování školy zahájila Sirppa svou profesionální dráhu jako herečka v Městském divadle v Turku ve Finsku.

Lásku a sympatie k loutkovému divadlu získala v rakouském Salcburku v 50. letech, když zhlédla představení tamního loutkového divadla Salzburger Marionettentheater.

Když se vrátila, pokusila se založit ve Finsku profesionální loutkové divadlo, ale nikdo zde tehdy nechápal, že loutkářské umění je skutečná, seriózní záležitost pro dospělé a děti. Sirppa musela čekat až do r. 1971, kdy potkala další dva nadšence a založila v Helsinkách Loutkové divadlo Zelené jablko.

V září 1996, když Zelené jablko slavilo své 25. výročí jako nejstarší loutkové divadlo ve Finsku a Sirppa Sivori-Asp slavila při stejné příležitosti své 50. jubileum jako herečka, byla jí udělena Zlatá medaile finského divadla za její jedinečné dílo v oblasti dramatu, opery a loutkářství ve Finsku. Finským státem jí byl udělen Kříž Řádu bílé růže.

Vedle své loutkářské kariéry byla Sirppa více než 40 let činná jako režisérka v televizi, režírovala několik oper a dramat, vyučovala na Divadelní akademii a na vysokých školách, sehrála mnoho rolí v televizi a dramatických divadlech ve Finsku i v zahraničí, zdramatizovala, napsala a režírovala mnoho her a spolupracovala s několika finskými a mezinárodními uměleckými sdruženími a asociacemi.

V r. 1972 se Sirppa Sivori-Asp stala členkou UNIMA International.

Na celosvětovém kongresu v Lublani v r. 1992 byla zvolena prezidentkou UNIMA International a svou funkci vykonávala do r. 2000.