Přihláška za člena UNIMA EN

Mezinárodní loutkařská unie

International Puppeteers Union

Union International de Marrionette

Světový den loutkového divadla 2007

Dne 21.3.2007 jsme již počtvrté oslavili Světový den loutkového divadla V Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi proběhl k této příležitosti Den otevřených dveří.

Své provolání ke Světovému dni loutkového divadla vydal významný japonský loutkář Sennosuke Takeda. (Nar. 1930, bývalý člen výkonného výboru UNIMA, čestný předseda UNIMA Japonsko, ředitel mezinárodního muzea loutek Takeda Memorial International Marionette Museum.)

Rád myslím na to, že město Iida, které následným generacím předalo dávné tradice a přineslo je do moderního věku, se proslavilo po celém světě. Japonsko bylo pohlceno novým performančním uměním, zvláště z Evropy a Ameriky, a jedinečná kultura, která tento ostrovní národ po dlouhá léta vychovávala, se ocitla v situaci malé loďky unášené mohutným proudem a nakonec zanikající. Zhruba ve stejné době na ostrově Awaji vznikla a rozvinula se velká rodina s výjimečnými loutkářskými dovednostmi a cestovala po celé zemi a pořádala představení. Místní statkáři loutkářům poskytovali přístřeší a ti zase učili místní obyvatelstvo svému řemeslu, což vedlo k založení loutkového divadla, které přetrvává do dnešních dnů.

V posledních letech bylo mnoho měst a vesnic v okolí Iida do tohoto zámeckého města přičleněno. S pomocí města byla za použití japonských architektonických technik vystavěna divadla pro loutkářské společnosti Kuroda a Imada, kde mohou pořádat představení bez ohledu na počasí. Nové divadlo Kuroda má ve stylu éry Edo kryté jeviště pro loutkářská představení a udržuje tradici publika sledujícího děj z venkovního amfiteátru. Charakteristickou vlastností loutek Kuroda jsou jejich vlasy, které se znovu upevňují před každým jednotlivým představením. Osobně se domnívám, že vlasy loutek Kuroda jsou nejkrásnější ze všech druhů hlav loutek vedených třemi loutkáři, včetně bunraku a awaji, a pokaždé, když je vidím, mě dokáží naplnit obdivem. Upřímně doufám, že ať už se stane cokoliv, tyto vlasy zůstanou navždy ochráněny.

Před patnácti lety jsem byl pozván do města Iida, které vybudovalo mezinárodní loutkářské muzeum Sennosuke Takeda International Marionette and Puppet Museum v Zakoji, obklopené jižními a centrálními Alpami, na místě plném přírodních krás, nyní v Japonsku již vzácných.

Asi před čtyřiceti lety, když jsem sledoval představení v Comédie-Française v Paříži, na mě znepokojeně pohlédlo jedno dítě – předpokládám, že to musel být žák základní školy. Ačkoliv jsem se smál pouhým gestům herců, to dítě chtělo, abych se mohl těšit i z dialogu a tento akt laskavosti tohoto dítěte mě hluboce dojal. Naše děti bychom měli vystavovat působení krásy a kultury již v raném věku a nečekat, až dospějí. Ve své práci v muzeum pokračuji s nadějí, že jednoho dne budou stejní malí kluci a dívky jako tamten chlapec ve všech městech s loutkovými divadly na světě.

Ve svém poselství mj. napsal: „Neměli bychom čekat až naše děti dospějí, ale vystavovat je působení krásy a kultury již v raném věku. Ve své práci v muzeu pokračuji s nadějí, že jednoho dne budou malí kluci a dívky v loutkových divadlech ve všech městech na světě.“