Mezinárodní loutkářská unie

International Puppeteers Union


Union International de Marionette

Vivat, Crescat, Floreat UNIMA! řekl by Jan Malík s dýmkou mířící k nebi.

Ať UNIMA vzrůstá, ať zraje, ať hraje! řekneme dnes, když rozsvěcíme svíčky u příležitosti jejího 75. výročí a připomínáme si, že UNIMA se zrodila v r. 1929 díky iniciativě malé skupinky přátel pocházejících z různých zemí a sdílejících nadšený obdiv k loutkám. Klíčovým slovem určujícím ducha tohoto svazu je přátelství. Přátelství, důvěra, věrnost, velkorysost, touha společně pracovat na tom, aby loutka a toto prastaré umění zůstalo naživu.

„…to již nejsou prázdná slova, ale milníky na cestě k lepšímu chápání lidských problémů a k sbližování různých národů.“ To je krédo, které nám v Praze v r. 1932 předal jako dědictví Dr. Jindřich Veselý, první předseda UNIMA.

Pokud nás běh světa a vývoj lidstva podnítil k přeformulování tohoto ideálu jinými slovy v souzvuku s novými realitami společnosti, žije v nás stále stejný duch. UNIMA prošla dvacátým stoletím, nasbírala zkušenosti, vyjasnila svou strukturu, přišla s objevnými myšlenkami, realizovala četné iniciativy a s vyšším stupněm uvědomění si svého poslání vedla loutky na cestě k společenské, kulturní a umělecké prestiži, která je znamením jejich dnešního uznání.

To, co UNIMA koná, se nedá vždy měřit čísly, ale je to zde přítomno: při vzniku festivalů, na místech setkání a objevů, kde se prosazuje hodnota tvorby, provádí svou publikační politiku, aby zaplnila zjevný deficit. Vytvořila instituce sloužící rozvoji loutkářských umění v úzkém a multidisciplinárním vztahu s jinými druhy umění. Z jejího podnětu organizují Národní střediska, kterých je založeno více než 60 na 5 kontinentech, diskuse a semináře prospívající vědeckému výzkumu a reflexi. UNIMA podle mého názoru poskytuje příležitost vyjít z izolace, sdílet a vyměňovat si nápady, myšlenky a sny. Jsem staromódní a nostalgická, když pro UNIMU a pro loutkáře požaduji jejich díl romantické iluze, aby tak vzešel rozhořčený rebelant? Žijeme v zautomatizované, atomistické společnosti, která se chvatně mění a bolestně postrádá solidaritu. Potřebujeme prostředky, abychom mohli klást odpor násilí jakékoli povahy: slovům, která zraňují, skutkům působícím bolest, válkám přinášejícím smrt.

Věřím, že ta jedinečná a křehká loutka nám vdechne odvahu, kterou potřebujeme, abychom mohli zastoupit cestu průměrnosti z čirého respektu k významným dílům, jednat ve prospěch vyváženého světa a pomoci mu dostat se na cestu morálních hodnot.

Pro mě je UNIMA „školou“ internacionalismu a demokracie, bránou a možností sdílení, mou iniciační cestou. Rozvíjela a vyvíjela jsem se díky setkáním s pozoruhodnými muži a ženami.

Albert Camus někde napsal, že jsou lidé, jejichž existence ospravedlňuje svět a kteří již svou pouhou přítomností nám pomáhají žít. Vedou nás k tomu, abychom vyžadovali sami od sebe ctnosti, které se předtím jen sotva projevily. Jsme jimi odhalováni, obohacováni a přetvářeni.

Cítím nesmírnou vděčnost vůči „lidem z UNIMA“, se kterými mě poutá krásné přátelství.

„V pětasedmdesáti už nejste žádné dítě, pane…,“ (F.G. Lorca) – musíme pracovat a přetvářet sami sebe, definovat nové určení před dnešní společností a přehodnocovat směr a smysl našich činů a přitom neustále zachovávat bohaté dědictví minulosti, a tím zajišťovat kontinuitu.

Ať UNIMA roste, ať vzkvétá, ať hraje!

Margareta Niculescu
Předsedkyně UNIMA