Foto: z inscenace Červený balónek, Naivní divadlo
Byly oznámeny výsledky hlasování divadelních kritiků o nejvýraznější počin v oblasti loutkového divadla za uplynulou divadelní sezónu 2023/24. Prestižní cenu Erik letos získala inscenace Červený balónek z Naivního divadla Liberec. Druhé místo obsadila inscenace Třetí ruka souboru Handagote Research and Development, zatímco třetí příčku získala inscenace Horror vacui, také z produkce Naivního divadla Liberec.
V pátek 1. prosince proběhlo v Divadle Minor slavnostní předání Ceny Erik pro nejinspirativnější loutkářskou inscenaci uvedenou v předchozí sezóně.
Letošním vítězem se stala koprodukční inscenace Divadla Drak a Bratislavského bábkového divadla „Zapsaný spolek českých a slovenských loutkářů uvádí: Kašpárek a zbojník“, která vznikla k příležitosti 30. výročí rozpadu Československa. Druhé místo získala Bažantova loutkářská družina, Poniklá za inscenaci „Nelkej, Čechie!“. Třetí místo bylo uděleno Jazmíně Piktorové a Sabině Bočkové za inscenaci „Mikrosvěty“.
Cenu předala předsedkyně výboru Českého střediska UNIMA Simona Chalupová spolu s členem výboru Michalem Drtinou a dramaturgyní Divadla Minor Ivou Kopeckou. Celá ceremonie letos proběhla v den sedmého výročí zapsání společné česko-slovenské nominace „Loutkářství na Slovensku a v Česku“ do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Ocenění je udělováno od roku 1991. Až do roku 1995 byly oceňovány jednotlivé osobnosti profesionálního i amatérského loutkového divadla. V minulosti byli oceněni například profesor Josef Krofta, hudebník a herec Jiří Vyšohlíd, Karel Šefrna ze svitavského souboru C. nebo Olga Strnadová ze ZUŠ Petra Ebena v Žamberku. Od roku 1997 je cena Erik udělována za nejinspirativnější inscenaci uplynulé sezony. Jejími držiteli jsou například inscenace Zlatovláska (Divadlo Studna Hosín, Hradec Králové), Sávitrí (Divadlo Líšeň, Brno), Čechy leží u moře (Naivní divadlo, Liberec) nebo Bílý tesák (Divadlo DRAK, Hradec Králové). V roce 2020 nebyla cena z důvodu covidových opatření udělena. V roce 2021 byla oceněna inscenace Putování dobrého Hanse Böhma Evropou (Divadlo Alfa, Plzeň), v roce 2022 inscenace Bratři naděje (Divadlo Minor).
30. listopadu proběhlo ve Studiu Švandova divadla slavnostní předání Ceny Erik pro nejinspirativnější loutkářskou inscenaci uvedenou v předchozí sezóně.
Letošním vítězem se stalo Divadlo Minor s inscenací Bratři naděje, která vypráví osudy bratrů Kopeckých, již ani během první světové války neopustili hraní s loutkami a rozdávali radost mnohdy v nelehkých podmínkách. Inscenace už získala řadu ocenění, například Cenu divadelní kritiky za scénografii nebo čtyři ocenění na festivalu Skupova Plzeň za scénář a režii, scénografii, hudbu a herecké výkony. Druhé místo bylo uděleno Divadlu Drak za inscenaci Antigona. Třetí místo získalo Naivní divadlo Liberec s inscenací Babička Červené Karkulky dnes slaví narozeniny!
Cenu předal v zastoupení za nemocnou předsedkyni člen výboru Českého střediska UNIMA Michal Drtina společně s ředitelem Divadla Alfa Jakubem Horou. Celá ceremonie letos proběhla v předvečer šestého výročí zapsání společné česko-slovenské nominace „Loutkářství na Slovensku a v Česku“ do Reprezentativního seznamu nehmotného kulturního dědictví lidstva UNESCO.
Ocenění je udělováno od roku 1991. Až do roku 1995 byly oceňovány jednotlivé osobnosti profesionálního i amatérského loutkového divadla. V minulosti byli oceněni například profesor Josef Krofta, hudebník a herec Jiří Vyšohlíd, Karel Šefrna ze svitavského souboru C. nebo Olga Strnadová ze ZUŠ Petra Ebena v Žamberku. Od roku 1997 je cena Erik udělována za nejinspirativnější inscenaci uplynulé sezony. Jejími držiteli jsou například inscenace Zlatovláska (Divadlo Studna Hosín, Hradec Králové), Sávitrí (Divadlo Líšeň, Brno), Čechy leží u moře (Naivní divadlo, Liberec) nebo Bílý tesák (Divadlo DRAK, Hradec Králové). V roce 2020 nebyla cena z důvodu covidových opatření udělena. Naposledy byla v loňském roce oceněna inscenace Putování dobrého Hanse Böhma Evropou (Divadlo Alfa, Plzeň).
Kontakt: Veronika Nádeníčková, veronika.nadenickova@idu.cz, +420 778 981 736
Po posledním představení Přeletu nad loutkářským hnízdem, kterým byly Lipany hostitelského divadla Minor, se sčítaly hlasy pro udělení oborové ceny ERIK za rok 2016. Hlasovalo celkem 25 oslovených a výsledek byl následující:
ERIKA získala inscenace Naivního divadla Liberec Čechy leží u moře (40 bodů), na druhém místě se umístila inscenace O bílé lani Divadla DRAK z Hradce Králové (19 bodů) a překvapením bylo třetí místo pro Mikrosputnik (13 bodů) nezávislé skupiny MikroMakro z Prahy. Na čtvrtém místě byly shodně tři inscenace tří pražských souborů: Lipany Divadla Minor, Malý pán nezávislé skupiny Divadlo b a Příběhy malé Lupitiny Gonzáles rovněž nezávislé skupiny Loutky bez Hranic.
Ale abychom vás neošidili o další zajímavosti: výrazněji bodovaly i následující Sólo Matches, Hrůza v Brně, Tisíc tuctů, V jednom lese, v jednom domku i Ošklivé kačátko, ale mezi oceněnou „trojku“ ani následnou „čtyřku“ se s počtem bodů tyto inscenace nedostaly.
Možná, že by vás mohlo zajímat, jak viděli program Přeletu naši zahraniční hosté – v jejich kuloárovém hodnocení si velmi dobře vedl Malý pán, Medvědí princ a Příběhy malé Lupitiny Gonzáles. Uvidíme, jestli se něco z tohoto výběru v budoucnu neobjeví na některém za zahraničních festivalů, jejichž byli selektory či konzultanty.
Ach, ten ERIK! Tentokráte nebyly sice zmatky kolem toho, jestli se plastika ERIKa najde (celý rok byla pečlivě střežena v pokladně Divadla Minor, které ERIKa získalo loni za inscenaci Mami,už tam budem?), jen byla škoda, že si zástupci Naivního divadla nemohli převzít ERIKa okamžitě po vyhlášení, ale pravidla tajit výsledky do poslední chvíle nedovolilo sdělit nic ani těm tvůrcům inscenací, které měly už v průběh hlasování velkou naději na vítězství, ani ČTK, které chtělo výsledek uveřejnit co nejdříve. Tohle tedy proběhlo bez chybičky, ale problém je, a asi ještě dlouho přes veškerou snahu a vymýšlení nejrůznějších variant i bude v tom, kdo vlastně může a má hlasovat. Oslovení odborníci se často omlouvají s tím, že viděli z loutkářské produkce v daném roce jen velmi málo, někdo prostě ani na výzvu neodpoví, a naopak se několik diváků, kteří si znovu mylně mysleli, že je ERIK cenou Přeletu se domáhalo hlasovacích lístků. Inu, tohle je problém a předmět jednání snad na každé hodnotící schůzi českého střediska UNIMA, které je spolupořadatelem Přeletu. Uvažovalo se o změně místa i termínu (ale na Přeletu je přece největší koncentrace loutkářské odborné i laické veřejnosti), ale výsledek je stále stejný – ostatně: kdo chce mít přehled, navštíví Přelet, jak zněl jeden z prvních přeletových sloganů, a tak výmluvy na nedostatek příležitosti pro shlédnutí inspirativní části roční produkce našeho loutkářství zůstává stále pro oslovené hlasující opravdu poslední šancí. To všechno ale neznamená, že by organizátoři už pro příští ročník nebyli za jakýkoli návrh na vylepšení slavnostního ceremoniálu i statutu ceny vděčni.
-nm –
Stejně jako v minulých letech byla v rámci Přeletu nad loutkářským hnízdem udělena cena Erik, a to na základě hlasování odborné veřejnosti o nejinspirativnější počin v oblasti loutkového a alternativního divadla za uplynulou sezónu; nejedná se tedy o festivalovou cenu, nýbrž o ocenění Českého střediska mezinárodní loutkářské organizace UNIMA.
Letošním držitelem Erika se stala inscenace pražského Divadla Minor Mami, už tam budem?v režii Jiřího Jelínka. Ten cenu získal již počtvrté – v roce 2001 za inscenaci Variace na slavné téma Cyrano, 2005 za Cirkus (obě připravil s tehdy ještě amatérským Divadlem Dno) a v roce 2013 za inscenaci Dášeňka aneb Psí kusy – haf! (Divadlo Husa na provázku). Cena pojmenovaná po významné loutkářské osobnosti Eriku Kolárovi je putovní, loňským držitelem se stal Jiří Havelka za Poslední trik Georgese Méliése, který je na repertoáru Divadla DRAK).
Mami, už tam budem?
Autorská inscenaci režiséra Jiřího Jelínka je inspirovaná cestováním a s ním spojenou častou, možná nejčastější otázkou, která neomylně padne, jakmile připoutáte dítko do autosedačky, zavřete dveře a nastartujete…. Mami, už tam budem?
Převeze maminka děti svými pohádkami o patníku, stěračích a volantu, aby vydrželi cestu až do cíle?
Pro velké autisty i malé nemotory, přístupné divákům od 3 let.
Stejně jako v minulých letech byla v rámci Přeletu nad loutkářským hnízdem udělena cena Erik, a to na základě hlasování odborné veřejnosti o nejinspirativnější počin v oblasti loutkového a alternativního divadla za uplynulou sezónu. Nejedná se tedy o festivalovou cenu, nýbrž o ocenění Českého střediska mezinárodní loutkářské organizace UNIMA. Letošním držitelem Erika se stala inscenace královéhradeckého Divadla DRAK Poslední trik Poslední trik Georgese Mélièse v režii Jiřího Havelky.
Cena pojmenovaná po významné loutkářské osobnosti Eriku Kolárovi je putovní a Jiřímu Havelkovi ji na jevišti Divadla Minor předal umělecký šéf Divadla Husa na provázku Vladimír Morávek. Brněnské divadlo bylo loni oceněno za inscenaci Jiřího Jelínka Dášeňka aneb Psí kusy – Haf! Na pomyslném druhém místě skončil liberecký Beránek, který spadl z nebe a na třetím Den osmý v podání malovického Divadla Continuo.
Gratulujeme!
Poslední trik Georgese Mélièse
je poctou světu kouzel, filmu a imaginace.
Inscenace je inspirována pozoruhodným životním příběhem a dílem průkopníka kinematografie George Méliése. Zavede diváky do lákavého prostředí kouzelníků, triků a magie. Kouzelnické triky, které Meliés dokázal jako první neuvěřitelně nápaditým způsobem využít ve filmovém médiu, si dodnes zachovávají svou výtvarnou poezii. A především mají mnoho pokračovatelů. Na Meliésův svět plný bezbřehé imaginace je dokonce i smrt krátká, neboť celuloid, iluze a fantazie jsou zbraně, které snad mohou i Zubatou porazit…
„…V tomto představení se s dokumentární přesností na plátně ukazuje, kterak Meliès vlastně dělal ty filmové triky, abychom byli vzápětí v reálu jeviště konfrontováni s nevysvětlitelnými, fungujícími kouzly a iluzemi. Havelka svého Melièse zavírá do pokoje, v němž nudící se tvůrce, jen sem tam vyrušen bdělou pečovatelkou, vlastně čeká na smrt. Nicméně, v mezidobí jeho až halucinogenní fantazie kouzlí situace, setkání a triky, díky nimž Meliès úspěšně bojuje s rejem vznášejících se kostlivců (a potažmo depresemi). Představení zároveň předává divákům poetické kouzlo prvních pokusů o film, důsledně se ve formě a situacích inspiruje němou groteskou, ale také kombinací jevištní akce a filmových záběrů ve stylu laterny magiky. Funguje tu výrazně nejen výtvarná stránka (scénografie opět M. Zákostelecký), propojující něžné poetické doteky s magičností, ale i jistou hororovostí. Hranice mezi šedivou realitou a magickým světem kouzel se rozostřuje a chvílemi se svět fiktivní stává skutečnější než realita. Přitom je třeba připomenout, že inscenace nerezignuje na myšlenku ve prospěch hravosti – naopak, obsah i formu, včetně jistého filosofického přesahu, se daří zdárně propojovat. A mezi řádky obsahuje i nikoli banální poselství. V souboji člověka s bolestí fyzickou i psychickou, se světem, který nabízí omezení, manipulaci a strach, je třeba nikdy se nevzdávat a bojovat proti tomu všemu fantazií a hravostí. To vše je prezentováno s velkou řemeslnou zručností, magickou lehkostí a zároveň humorným nadhledem. Tak, že i dospělý rád na chvíli potlačí své racio a nezkoumá, jak kouzla fungují, ale dobrovolně se do představení ponoří jako do příjemně teplé vody a doslova si užívá toto bohatství divadelní imaginace.Jak se stát nesmrtelným?“ Jana Soprová, LOUTKÁŘ
Cenu Českého střediska UNIMA – ERIK získalo letos Divadlo Husa na provázku z Brna za představení
Na motivy Karla Čapka napsali, režírovali a hrají Jiří Jelínek a Anežka Kubátová.
Pohádkový kabaret pro štěňata od 4 let
Dášeňka aneb Psí kusy – Haf! vyhrála na červnovém 15. ročníku festivalu Dítě v Dlouhé Cenu Vojty Šálka.
Jiřího Jelínka a Anežku Kubátovou ocenila také porota prestižního festivalu Mateřinka za autorství, režii a herecké výkony.
Na 62. Loutkářské Chrudimi, která není soutěžní, získala inscenace aspoň srdce diváků.
Mezi trofeje si tedy Dášeňka může připsat i oborovou Cenu ERIK, jež je na základě hlasování odborníků udělována nejlepší loutkářské inscenaci roku .
Blahopřejeme!
Anketa odborníků (mezi nimiž byli kritici, pedagogové, žurnalisté a tvůrci z oblasti amatérského a profesionálního loutkového divadla) rozhodla, že Cenu Erik (Cenu Českého střediska UNIMA) letos získala inscenace BUDULÍNEK Naivního divadla Liberec.
Tvůrci studiového představení respektovali dobře známou zápletku klasické české pohádky, nicméně ji originálně rozpracovali o řadu inovujících motivů. Téma poslouchání se v jejich podání netýká pouze neposlušného Budulínka či přecitlivělých ušisek záludné lišky, ale rovněž Budulínkových prarodičů, kteří naopak slyší prachbídně. Proč tomu tak je a k čemu všemu to v Budulínkově dobrodružství vedlo, odhaluje půvabná studiová inscenace, plná humoru, živé muziky a ryze loutkářských lahůdek.
Ocenění:
* Vít Peřina obdržel za autorství textu Cenu Divadelních novin za Tvůrčí počin sezóny 2011/2012 v kategorii Alternativní divadlo.
* Inscenace byla v anketě odborníků označena za nejinspirativnější českou loutkovou inscenaci roku (Cena ERIK).
Oborovou cenu ERIK získala letos inscenace Back to BullerbynAmatérského loutkářského spolku Športniki a Loutkového Divadla Maribor.
Námět a scénář velmi volně podle Astrid Lindgrenové sepsal Tomáš Jarkovský a kolektiv, režii měl Jakub Vašíček a kolektiv.
Jméno Astrid Lidgrenové v nás probouzí vzpomínky na dětství, na dlouhé večery s hrníčkem kakaa a s knížkami, plnými rozverných i tajuplných příběhů.
Ale ruku na srdce – co se stane s Bullerbynem, když člověk dospěje? Kdo koho miluje, kdo na koho žárlí, kdo s kým a kdo bez koho? Prostě všechno, co jste kdy chtěli
vědět o Bullerbynu, a báli jste se zeptat.
Oborovou cenu ERIK získalo letos Divadlo Alfa za inscenaci „James Blond“ autora Vítka Peřiny, v režii Tomáše Dvořáka , výpravě Marka Zákosteleckého, s hudbou Vratislava Šrámka a v dramaturgii Pavla Vašíčka.
James Bond, po celém světě proslulý „agent 007″ je plodem ústupu ze slávy, jímž po II. světové válce prošlo britské impérium, a studené války, ale také věčné lidské touhy „prožít“ vedle svého všedního života ještě jiný, paralelní život. Tato touha zjevně nebyla cizí ani britskému novináři a spisovateli Ianu FLEMINGOVI (1908-1964), který stvořil své „alter ego“ Jamese Bonda, jenž je vším, čím průměrný člověk být nemůže. A navíc ze všech vrcholně nebezpečných eskapád vyjde vždy jako vítěz! Mýtický špion „přišel na svět“ 13. IV. 1953, kdy vyšel první román „Casino Royal“ (následovalo dalších 13 knih).
Na filmové plátno (s tváří S. Conneryho) vstoupil Bond v r. 1962 ve filmu „Dr. No“, který odstartoval patrně nejdelší a nejúspěšnější filmovou sérii s jedním hrdinou, jehož příběhy posléze zpracovávali i jiní autoři a hráli ho i jiní herci. Zatím bylo natočeno 22 filmů. Je zřejmé, že „neprůstřelný“ superšpion (jehož součástí je nezaměnitelný „styl“) patří mezi postavy, jež přímo volají po parodii. A právě tak vděčným terčem parodie jsou i filmové „továrny na sny“.
Oba tyto fenomény se pokusil skloubit mladý liberecký autor V. Peřina ve své velmi vtipné persifláži „JAMES BLOND“, v níž parafrázoval nejtypičtější postavy, motivy i „hlášky“ bondovského mýtu a zároveň si vzal na mušku bizarní zákulisí filmových ateliérů, kde právě – se značnými problémy spojenými převážně s představitelem titulní postavy a jeho „blond girl“ – vzniká jeden z filmů o Blondovi.
Čistě loutková inscenace nabízí originální kombinaci marionet s maňásky a je dalším, možná až překvapivým důkazem toho, „co loutky dovedou“.
Především však může být znamenitou zábavou jak pro milovníky J. Bonda a pozlátkového světa komerčního filmu, tak i pro odpůrce téhož.
