Mezinárodní kongres UNIMA v průběhu několika dnů nabídl bohatý program plný představení, diskusí, workshopů i plenárních zasedání, kterých se zúčastnili loutkáři a odborníci z více než 50 zemí světa. Kongres s tématem „Borders – Puppetry Unborders“ se zaměřil na překračování hranic v loutkovém divadle a podporu mezikulturní spolupráce.
Během kongresu zástupci jednotlivých národních center zvolili nové mezinárodní vedení UNIMA, které bude organizaci řídit v nadcházejícím období. Řada diskusních panelů se zaměřila na klíčová témata budoucnosti loutkového divadla, včetně digitalizace, práce s mladým publikem, ekologické udržitelnosti a mezikulturní spolupráce.
Účastníci měli možnost sledovat prezentace inovativních inscenací, vzdělávacích programů a výzkumů, které podtrhly význam loutkového divadla ve společenském kontextu. Bohatý kulturní program zahrnoval rozmanitá představení korejských i mezinárodních souborů, které představily jak tradiční, tak i moderní formy loutkářství.
Kongres zároveň poskytl cennou příležitost k setkání, navazování kontaktů a sdílení zkušeností, což napomůže plánování budoucích mezinárodních projektů a dalšímu rozvoji loutkářské komunity po celém světě.
Foto: Jakub Hora
České centrum UNIMA získalo svého zástupce v mezinárodní exekutivě – Jakub Hora byl zvolen členem tohoto významného orgánu na 24. světovém kongresu UNIMA, který se koná v Čchunčchonu. Gratulujeme a máme velkou radost!
Jakub Hora bude v této prestižní pozici reprezentovat Českou republiku a České centrum UNIMA. Jeho letitá práce na rozvoji loutkového divadla, zkušenosti z mezinárodních projektů a orientace na mladé diváky slibují výrazný přínos.
Vážíme si důvěry, děkujeme za hlasy a Jakubovi přejeme mnoho úspěchů v této roli.
Jakub Hora je zkušený divadelní režisér a dramaturg, specializující se na loutkové a alternativní divadlo, s důrazem na tvorbu pro děti a mladé publikum. Od roku 2015 působí jako ředitel renomovaného Divadla ALFA v Plzni, kde rozvíjí umělecký profil souboru, podporuje mezinárodní spolupráci a uvádí autorské inscenace. Dlouhodobě se věnuje rozvoji současného loutkového divadla, dramaturgickému vedení projektů doma i v zahraničí a výchově mladého publika.
V letech 2008–2015 působil také v oblasti filmové animace – produkoval několik krátkých filmů, organizoval výstavy věnované mistrovi české animace Jiřímu Trnkovi a vydal publikaci o ruské legendě animace Juriji Norštejnovi.
Je také ředitelem mezinárodního loutkářského festivalu Skupova Plzeň a spolurežitelem festivalu SIPF Tokyo.
Foto: Lucie Dvořáková pro magazín Loutkář
S velkou radostí oznamujeme, že na 24. světovém kongresu UNIMA, který se právě koná v jihokorejském Čchunčchonu, bylo odhlasováno, že jubilejní 25. ročník se uskuteční v roce 2029 v Praze!
Tato prestižní událost se do hlavního města České republiky vrací při mimořádné příležitosti – 100. výročí založení UNIMA (Union Internationale de la Marionnette), nejstarší mezinárodní loutkářské organizace na světě, která byla založena právě v Praze v roce 1929.
Děkujeme všem delegátům za důvěru. Těšíme se, že společně oslavíme století UNIMA tam, kde se její příběh začal psát.
Foto: Jakub Hora
Ve dnech 26.–30. května 2025 se v jihokorejském městě Čchunčchonu uskuteční 24. světový kongres UNIMA – prestižní událost, která každé čtyři roky spojuje profesionály, umělce i milovníky loutkového divadla z celého světa. Kongres se koná paralelně s renomovaným Čchunčchonským světovým loutkovým festivalem, jenž probíhá od 23. května do 1. června 2025. České centrum UNIMA reprezentují Kateřina Dolenská a Jakub Hora.
Tato výjimečná akce nabídne bohatý program zahrnující mezinárodní setkání, odborné diskuse o budoucnosti loutkového umění, workshopy, výstavy a samozřejmě nezapomenutelná představení. Od tradičního korejského loutkářství až po současné světové produkce.
Čchunčchonský loutkový festival je nejstarší a největší svého druhu v Asii, a právě v roce 2025 se stane dějištěm jedinečné oslavy loutkářského umění. Bude to příležitost navázat nové kontakty, inspirovat se a zažít kouzlo divadla, které překračuje jazykové i kulturní hranice.
Foto: Jakub Hora
Cenu předal předseda Českého střediska ASSITEJ, Luděk Horký, v Divadle v Dlouhé v Praze 21. května v rámci Visitors‘ Programu pořádaným IDU a ASSITEJ, který byl letos zaměřen na kreativní vzdělávání v divadle pro děti a mládež.
Toto ocenění je každoročně udělováno inspirativní osobnosti působící v oblasti divadla pro děti a mladé publikum.
Nina Malíková cenu obdržela „za soustavnou odbornou reflexi českého loutkového divadla s důrazem na divadlo pro děti a mládež a za energické a inspirující propojování českého divadla pro děti se zahraničním – zejména prostřednictvím vytrvalé metodické a organizační činnosti pro mezinárodní nevládní organizaci UNIMA nebo při přípravě konceptů významných zahraničních výstav českého loutkového divadla.
Za kultivaci prostředí divadelní kritiky, teorie a historie divadla pro děti – a to jak v časopisu Loutkář, který pod jejím více než patnáctiletým vedením potvrdil pozici nenahraditelného identifikačního periodika pro (nejen) české loutkáře, včetně významných tvůrců divadla pro děti a mladé publikum, tak v rámci vytrvalé pedagogické činnosti na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Praha nebo při publikační činnosti zahrnující i významné překlady odborných textů z francouzštiny.
V neposlední řadě pak za iniciaci zápisu českého loutkářství na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO.“
Foto: pro České středisko ASSITEJ Adéla Vosičková
Světový den loutkářství přináší nové perspektivy a úvahy o současném loutkářství a jeho proměnách. Je to také čas k oslavě loutkového divadla ve všech jeho podobách. Tématem pro rok 2025 se stala umělá inteligence a svá poselství k němu napsali tři významní umělci.
V roce 2017, když jsem hledala téma pro svou další inscenaci, jsem se začala intenzivně zajímat o umělou inteligenci a hodně o ní číst. Právě tehdy jsem narazila na zprávu, která mě hluboce zasáhla: v létě 2014 se vydal hitchBot, malý stopařský robot, navržený v Torontu Frauke Zellerovou a Davidem Harrisem Smithem, na cestu napříč Kanadou. Cílem jeho cesty bylo prozkoumat interakci mezi lidmi a stroji. Vyrazil sám, vybavený jen jednoduchým konverzačním chatbotem a humanoidním tělem, které mělo v lidech vzbuzovat empatii. Cestu dokumentoval tím, že každých 20 minut automaticky pořizoval fotografie. Během 26 dnů ušel 10 000 kilometrů a došel až do Victorie, kde ho přivítal nadšený dav. Experiment, který tímto způsobem vznikl, nastolil zásadní otázku: Mohou roboti důvěřovat lidem?
V roce 2015 hitchBot vyrazil podruhé – tentokrát přes Spojené státy, z města Salem do San Francisca. Avšak jeho cesta skončila nečekaně už po několika dnech, když byl nalezen rozebraný u krajnice ve Philadelphii, opuštěný mezi spadaným listím, bez hlavy. Tento dramatický konec vyvolal silnou vlnu emocí po celém světě. Novináři, fanoušci i děti projevovali hluboký smutek a rozhořčení. Tato jednohlasná odezva mi přišla nejen přehnaná, ale i fascinující: proč oplakávat „smrt“ robota? Jaký vztah se vlastně mezi lidmi a hitchBotem vytvořil? A co tato emoce k umělé bytosti vypovídá o nás samotných?
Abych napsala Killing Robots, které vzniklo v roce 2019, rozhodla jsem se pátrat po tomto „roboticidu“. Mluvila jsem s lidmi, kteří se s hitchBotem setkali, znovu jsem prošla část jeho cesty napříč americkou krajinou a prostudovala 10 000 fotografií, které během své pouti pořídil. Spolupracovala jsem také s jeho tvůrci, Frauke Zellerovou a Davidem Smithem, a s Jean-Pierrem Merletem z INRIA na vytvoření robota-herce – téměř dokonalé frankofonní repliky hitchBota. Tato dramaturgická volba měla za cíl nejen umožnit týmu, ale i mně samotné navázat vztah s robotem a lépe pochopit vazby, které se v Americe vytvořily.
Náš robot-herec, stejně jako originál, byl vyroben z levných materiálů – z pěnových nudlí na plavání pro ruce a nohy, kbelíku pro tělo a čtyř LED panelů pro věčně usmívající se tvář. Ale na jevišti jsem byla přesvědčená, i když jsem to nedokázala vysvětlit, že by měl mít určitou míru samostatnosti a něčím nás překvapit. Měla jsem dojem, že by se tím méně stal pouhým objektem a více robotem-hercem. Bez hlubšího uvědomění si technických problémů jsme ho vybavili senzory a LiDARem, což umožnilo snímat jeho tvář a pohyby v závislosti na blízkosti ostatních herců. Stejně jako hitchBot měl i náš robot chatbota. Na rozdíl od originálu, který při konverzaci neustále setrvával v přítomném čase, mohl náš robot díky své formě paměti získávat nové informace z rozhovorů a živě „improvizovat“ s herci.
Během zkoušek jsem si všimla, jak přítomnost jeho řeči zásadně změnila vztah týmu k robotovi. Pro některé byl otravný, pro jiné díky své veselosti a křehkosti roztomilý. Já sama jsem pečlivě sledovala, co se ho každý pokoušel naučit, obzvlášť když měl vystupovat před školním publikem. Byli jsme dojati, když zopakoval jednu z našich vět, ale zároveň jsme se cítili nepříjemně, když odkryl depresivní sklony jednoho člena týmu nebo hloupý smysl pro humor jiného. Každý z nás si k němu našel svou vlastní cestu, zvlášť když jsme se obávali jeho pravidelných pádů, způsobených jeho příliš těžkým a nešikovným tělem. Během představení se občas porouchal, ale i tak byl mimořádným hercem. Proč jsme okamžitě cítili sympatii, když se jeho LED tvář rozsvítila? Tato těžkopádná loutka, která nakonec nebyla příliš samostatná a nebyla schopná se pohybovat bez přenášení, byla vybavena umělou inteligencí z roku 2018, což tehdy ještě nebylo přesvědčivé.
Četla jsem, že lidský mozek hledá život všude. Když se díváme na oblohu, vidíme v mracích tváře. Možná to vysvětluje, proč nás tak silně zasáhne, když vidíme hitchBota ležet na amerických silnicích, a proč jsme smutní, když ho najdeme opuštěného, obklopeného spadaným listím.
Linda Blanchet je kanadská umělkyně a režisérka, známá svou prací v oblasti divadla a experimentálních performancí. Její tvorba se zaměřuje na kombinaci technologií a lidské interakce, přičemž často zkoumá, jak technologie ovlivňují naše vztahy, identitu a komunikaci. Blanchet je známá pro svou schopnost využívat inovativní technologie v divadelní praxi, čímž vytváří neotřelé formy performancí a divadelních zážitků. Blanchet je také spojena s projekty, které se zaměřují na interaktivní a multimediální umění, přičemž některé z jejích prací se dotýkají témat umělé inteligence, virtuální reality a tělesnosti v kontextu digitálních technologií. Kromě režie a umělecké tvorby se věnuje i pedagogické činnosti, kde se zaměřuje na výuku v oblasti divadelních technologií a performativního umění.
Drazí přátelé loutkáři,
nejsem loutkář, ani loutky nevyrábím. Ale u dvou našich projektů hrají roboti roli loutky, a právě to je důvod, proč mě Zaven Paré požádal, abych napsal pár slov o tom, jak tyto robotické projekty vznikly.
Žijeme v době, kdy se loutky stávají stále významnější metaforou pro ty, kdo se snaží pochopit, co nás pohání – zejména pokud roli loutkáře převezme stroj. Alespoň taková byla naše myšlenka, když jsem začal debatovat s německým spisovatelem Thomasem Mellem o tom, co by pro něj znamenalo, kdyby ho během představení nahradil humanoidní robot, ktreý by mu byl podobný. Thomas trpí bipolární poruchou a nerad vystupuje před publikem. Potkali jsme inženýra na animatroniku, který dříve vyráběl realistické loutky pro film (například aby v akční scéně mohl vyhodit tělo loutky do vzduchu, aniž by někoho skutečně zranil). Digitální postprodukce ho však učinila téměř nezaměstnaným. Souhlasil tedy, že ze silikonové formy Thomasovy tváře a rukou vytvoří kopii a oživí ji pomocí 32 servomotorů. Přidali jsme nahrávku Thomasova hlasu. V našem představení „Uncanny Valley“ přemýšlí robotická kopie Thomase o tom, co znamená nahradit člověka robotem, a tím uniknout lidské křehkosti. Mnozí diváci nám říkali, že k humanoidnímu robotu cítili empatii, a někteří se s ním dokonce ztotožnili. Začali se zamýšlet nad tím, jak oni sami byli ovlivněni sociálním prostředím, ve kterém vyrůstali. Vzájemná psychologická závislost versus svobodná vůle se stala tématem. Klasický efekt loutky, ale zreprodukovaný strojem – znepokojivé.
Od vzniku této práce uplynulo 6 let a algoritmy se za tuto dobu výrazně vyvinuly. Počet deepfake videí kolem nás neustále roste. „Digitální loutkářství“ se stalo jednoduchým řemeslem, které vykonává levný software. Online verze nás samotných dělají věci, které jsme vlastně nikdy nedělali – a můžeme dokonce slyšet, jak říkáme věci, které jsme nikdy neřekli. To nás s mojí kolegyní z Rimini-Protokoll Helgard Haugovou přivedlo k vývoji instalace pro Puppentheatersammlung v Drážďanech (Sbírka loutkového divadla, k vidění do června 2025). Pro jednu místnost této imerzivní instalace „Alterego Raubkopie“ jsme pozvali 70letého tvůrce loutek Christiana Werdina, aby z hruškového dřeva vyřezal 60cm malou marionetu Elona Muska. Ne proto, že bychom dokázali předpovědět, jak bude Musk za pomoci svých nití ovládat politiky, ale protože jsme ho chtěli ovládat s pomocí 15 servomotorů, které by tahaly za něj. Tyto motory jsme naprogramovali s pomocí loutkářů na Univerzitě umění v Ernstu Buschi. Nešlo pouze o radost studentů, kteří pomocí vlastnoručně vyrobených joysticků ovládali různé části Muskova těla a zaznamenávali pohyby na animační počítač, který nyní v Drážďanech přehrává mini-Muska každých 20 minut. Tato zkušenost otevřela oči i publiku, když za Chat GPT a programem Neuralink viděli génia, jak nad vlastními pohyby ztrácí kontrolu.
Jakmile začneme vnímat svět kolem sebe jako loutkové divadlo, může nám to pomoci odhalit, jak nás neviditelné nitky manipulují.
Do dalšího loutkářského roku vám přeji vše nejlepší!
Stefan Kaegi je švýcarský divadelní režisér a umělec, který je známý svou prací v oblasti experimentálního a dokumentárního divadla. Je jedním z členů umělecké skupiny Rimini Protokoll, která se zaměřuje na tvorbu a inscenace, jež propojují realitu a fikci, často využívající netradiční formy, jako je participace diváků nebo práce s neherci. Kaegi je známý pro své projekty, které často zkoumají a kriticky komentují moderní technologie, společenské problémy a způsoby, jakými technologie a lidé interagují. Jeho práce zahrnují nejen divadelní inscenace, ale i různé instalace, projekty a performativní akce, které se zaměřují na realitu a subjekty mimo tradiční umělecké rámce.
Když jsem dostal pozvání k spolupráci na Světovém dni loutkářství, napadlo mě, že jde o oslavu všech loutek, které zmizely, byly zapomenuty nebo se staly obětí termitů. Ale jakmile jsem se dozvěděl, že hlavním tématem jsou nové technologie, uvědomil jsem si, že tento den může být příležitostí, jak si pamatovat budoucnost. Představovat si ji nebylo nikdy jednodušší, protože už přítomná je a ovládá i naše sny.
Ráno, když se probouzíme ze snů, používáme elektrické kávovary. Stačí stisknout tlačítko. Poté je tento přístroj většinu dne nevyužitý. Pravděpodobně je v pohotovostním režimu, stejně jako další domácí roboti, které máme uložené ve skříních. Přestože kávovar sdílí domácí prostor a funguje jen pár minut, pořád je to jen předmět. Tak proč se budoucnost zdá být stále víc v rukou strojů?
Když k oživení figurky stačí tři kusy dřeva, co si potom máme myslet o chytrém kávovaru nebo lidských bytostech oživených elektřinou, složených z motorů a čerpadel? Přesto roboti nejsou o moc složitější než domácí spotřebiče. Chybí jim jen schopnost mluvit, aby se s námi podělili o svou nudu. Zrcadlo automatu je nablízku.
Zrcadlo loutky nám však nabízí trochu jiný pohled na svět. Dnes jsou loutkáři někdy nazýváni inženýry, aby vylepšili pohyby robotů, podobně jako to udělal mistr bunraku Kanjuro III, který v roce 2010 navštívil laboratoř japonského robota Hiroshiho Ishigura. Zítra se možná spisovatelé zapojí do formování osobností nových avatarů, protože oživovat neživé nestačí: člověk musí být také schopen vyprávět příběhy. Známe už příběhy o robotech, a někteří z nich se dokonce mohou stát herci, ztělesňující různé postavy. Tito roboti mluví o budoucnosti, která je více či méně vzdálená a nepravděpodobná, kde hrají role společníků, partnerů, kolegů, asistentů, přátel nebo konkurentů.
Prozatím fungují jako loutky, protože jsou předem naprogramováni podle technických postupů, které se používají i v divadle, nebo jsou dálkově ovládáni, teleoperováni či telerobotizováni. Robotičtí inženýři pro tento systém dokonce vytvořili zkratku: nastavení SWoOZ (Super Wizard of Oz). Tato platforma umisťuje ovladače do jiné místnosti laboratoře, za kulisy představení s roboty.
„Ovládat a napodobit, abychom simulovali“, je mantra humanoidní robotiky, zatímco „manipulovat, abychom interpretovali a představovali“, je mottem loutkáře. Tento paralelní pohled zdůrazňuje blízkost obou disciplín a jejich schopnost vzájemně se obohacovat v projektech, které nabízejí divákům.
Robotika je všude, jak za kulisami představení, tak ve světě. S drony dokáže zadržet objekty, které by jinak vlivem gravitace spadly, překonává preciznost lidského pohybu a vyniká v opakování. To, co nám však umění loutkářství připomíná, je, že žádný objekt není zcela samostatný. Pojďme si vzpomenout na tlačítko u kávovaru. A také si vzpomeňme, že mechanika strojů se opotřebovává, baterie se vybijí a všechno se může rozbít.
Co by byli roboti bez loutek, které jim připomínají, že vše visí na vlásku?
Zaven Paré je kanadský umělec a kurátor, který se specializuje na oblast loutkářství a divadelního umění. Je známý svou prací v oblasti inovativního divadla a experimentálních uměleckých projektů. Zaven Paré je obvykle spojen s organizováním a koordinováním kulturních akcí, festivalů a výstav, které se zaměřují na experimentální loutkářství. Paré je také spojen s mezinárodními projekty, které propojují různé formy divadelního umění a nové technologie. Jeho práce se často zabývá vztahy mezi lidmi, technologiemi a uměleckými formami, jako je loutkové divadlo, a zkoumá, jak technologie mohou obohatit tradiční umělecké formy. Je také autorem vizuálu pro Světový den loutkářství 2025.
3x Foto: Unima International
Světový den loutkářství byl poprvé vyhlášen Mezinárodní unií loutkářů UNIMA v roce 2000, a to na 21. března. Tento den je každoročně slaven po celém světě řadou akcí na podporu loutkářského umění. Každý rok je zároveň pozvána významná osobnost z oblasti loutkového divadla, aby napsala poselství k tomuto dni.
Návrh designu: Zaven Paré
V letech 2023-24 pracoval výbor Českého střediska UNIMA v tomto složení: Simona Chalupová (předsedkyně), Jaroslav Blecha, Kateřina Dolenská, Stanislav Doubrava, Michal Drtina, Michaela Homolová, Jakub Hora, Klára Konopásková, Nina Malíková, Jan Novák, Lenka Šaldová
České středisko UNIMA v těchto letech participovalo na těchto akcích:
Přelet nad loutkářským hnízdem 2024, 34. ročník, 7.–10. listopadu 2024, Praha (Česká republika)
Oborová přehlídka loutkových divadel, která je otevřená širokému spektru divadelních souborů – nejen zavedeným divadlům, ale i nezávislým skupinám a amatérům. Součástí přehlídky je předání Ceny Erika (ocenění udělované Českým střediskem UNIMA) za nejinspirativnější loutkářský počin uplynulé sezóny. V minulé sezóně získala cenu inscenace Červený balónek Naivního divadla Liberec. Během přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem 2024 se uskutečnilo mezinárodní kolokvium zaměřené na proměny současného loutkového divadla a na to, jak se tyto změny odrážejí v teoretické a recenzní praxi. Odborníci z České republiky, Slovenska, Polska, Chorvatska, Slovinska a Ukrajiny se sešli s cílem porovnat vzájemné zkušenosti s terminologickým aparátem, který je nezbytný pro psaní a přednášení o loutkovém divadle a který byl v posledních letech podrobován revizi a zpochybňování. Kolokvium pořádal časopis Loutkář, DAMU a Výzkumná komise UNIMA.
Workshop loutkového divadla na mezinárodním festivalu Festival of Wonder Silkeborg, 7.-10.11.2024 (Dánsko)
České středisko UNIMA uspořádalo workshop zaměřený na tradiční české loutkové divadlo v rámci Festival of Wonder v Dánsku. Workshop vedli herci z Divadla Alfa a zúčastnili se ho loutkáři z Dánska, Mexika, Francie a České republiky.
Festival českého loutkového divadla v Bruselu 2024, 18.-25.10.2024 (Belgie)
Rodinný festival českého loutkového divadla ve spolupráci s Théâtre Royal du Peruchet. Na festivalu vystoupily tři české soubory: Divadlo Alfa, Loutky bez hranic a Studio Damúza. Součástí programu byly také loutkářské workshopy pořádané Muzeem loutek Plzeň ve školách v Bruselu.
Česko-japonský koprodukční projekt ČÁSLAVSKÁ TOKIO 1964, srpen 2024
Koprodukční představení Divadla Alfa Plzeň a Divadla PUK Tokyo vzniklo za podpory Českého střediska UNIMA. Projekt, na kterém společně pracovali čeští a japonští herci, byl připravován dva roky. Premiéru měl v Tokiu v srpnu 2024 a následně v Plzni v září 2024. Později bylo představení uvedeno také na festivalech Lutke Ljubljana a Sofia Puppet Fair v Sofii.
73. ročník Loutkářské Chrudimi, 28.6.-4.7.2024 (Chrudim, Česká republika)
Ve spolupráci s NIPOS – Národním informačním a poradenským střediskem pro kulturu – Praha, Sdružením pro vydávání časopisu Loutkář, Chrudimskou Besedou a Českým střediskem UNIMA. Přehlídka neprofesionálního loutkového divadla, které má v České republice silnou a dlouholetou tradici. Festival představuje hlavní program složený z nejlepších neprofesionálních loutkových inscenací, které byly vybrány odbornou porotou na deseti regionálních přehlídkách. Open program zahrnuje inscenace loutkových divadel statutárních, nezávislých i neprofesionálních. Off-program nabízí koncerty, výstavy, přednášky a projekce loutkových filmů.
Divadelní festival Skupova Plzeň, 12.6.-16.6.2024 (Plzeň, Česká republika)
Mezinárodní festival loutkového a alternativního divadla Skupova Plzeň 2024 proběhl za účasti divadelních souborů z České republiky, Slovenska, Irska, Německa, Nizozemska, USA, Japonska, Slovinska, Chorvatska, Polska, Tchaj-wanu, Indonésie, Koreje a Francie. Festival byl organizován ve spolupráci s UNIMA centry z Indonésie, Koreje, Slovenska, Slovinska, Polska a dalších zemí.
Nina Malíková a Stanislav Doubrava byli jmenováni čestnými členy UNIMA
Dne 21. března, který je po celém světě slaven jako Světový den loutkového divadla, byla zveřejněna jména nově jmenovaných čestných členů UNIMA. České středisko UNIMA zaznamenalo dvojí úspěch – titul čestného člena UNIMA za mimořádný a dlouhodobý přínos organizaci získali kulturní publicistka a historička Nina Malíková a emeritní ředitel Naivního divadla Liberec Stanislav Doubrava.
Mezinárodní projekt Puppet Slam, únor-říjen 2024 (Tokio, Plzeň, New York)
Mezinárodní projekt realizovaný ve spolupráci s loutkářskými centry v Tokiu (DEKU Art Forum) a New Yorku (Green Feather Foundation). Projekt zahrnoval tři mezinárodní programy konané v Tokiu, Plzni a New Yorku, kterých se zúčastnili loutkáři z Japonska, České republiky, USA, Belgie, Slovenska, Ukrajiny a Turecka.
Mezinárodní loutkový festival SIPF, 21.2.-27.2.2024, (Tokio, Japonsko)
Divadlo Alfa ve spolupráci s Českým střediskem UNIMA
– spolupráce na programování festivalu Shimokitazawa www.sipf.jp
Předání Ceny Erik, 1. prosince 2023, (Praha, Česká republika)
Cena Erik za nejinspirativnější inscenaci sezóny 2023 byla udělena koprodukčnímu představení Divadla DRAK a Bratislavského loutkového divadla při příležitosti 30. výročí rozpadu Československa, pod názvem „Registrované sdružení českých a slovenských loutkářů uvádí tradiční československou loutkovou hru: Kašpárek a Zbojník.
Hi PerformanCZ: Program program pro zahraniční experty, 2.–5. listopadu 2023, (Praha, Česká republika)
Přehlídka českého loutkového divadla pro mezinárodní profesionální publikum. Během čtyřdenní akce měli zahraniční hosté příležitost zúčastnit se festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem.
Mezinárodní konference: Evropská tradice loutkového divadla – Je stále živá?, 3.–4. listopadu 2023, (Praha, Česká republika)
Mezinárodní konference s účastníky z deseti evropských zemí se konala jako součást festivalu Přelet nad loutkářským hnízdem. Cílem mezinárodního setkání bylo zmapovat současný stav loutkářské tradice v Evropě a hledat odpovědi na otázky jako: Jak může stará forma loutkového divadla řešit současné problémy a výzvy v moderním světě? Jak můžeme zabránit tomu, aby tradiční loutkářství zůstalo jen prázdnou turistickou atrakcí? Konference byla organizována Výzkumným ústavem pro alternativní a loutkové divadlo a divadlo pro speciální skupiny na Divadelní fakultě Akademie múzických umění v Praze, Sdružením pro podporu loutkářských tradic, časopisem Loutkář, Českým střediskem UNIMA a Výzkumnou komisí UNIMA.
Mezinárodní festival Spectaculo Interesse, Divadlo Loutek Ostrava ve spolupráci s Českým střediskem UNIMA, 1.–6. října 2023, (Ostrava, Česká republika)
Mezinárodní soutěžní festival loutkového divadla, který se koná každé dva roky, nabízí festivalovému publiku a odborníkům přehlídku nejzajímavějších a nejnovějších děl v tomto oboru.
72. ročník Loutkářské Chrudimi, 1.–5. července 2023, (Chrudim, Česká republika)
Přehlídka neprofesionálního loutkového divadla, které má v České republice silnou a dlouholetou tradici. Festival nabízí hlavní program složený z neprofesionálních loutkových inscenací vybraných na deseti regionálních přehlídkách, které byly hodnoceny odbornou porotou. Open program zahrnoval inscenace loutkových divadel statutárních, nezávislých i neprofesionálních. Off-program pak tvořily koncerty, výstavy, přednášky a projekce loutkových filmů.
Mateřinka 2023, 13.–17. června 2023, (Liberec, Česká republika)
27. ročník Festivalu profesionálních loutkových divadel pro předškolní děti, který pořádá Naivní divadlo Liberec ve spolupráci s Českým střediskem UNIMA. Festival nabídl více než čtyřicet inscenací od devatenácti divadelních souborů a jednotlivců. Kromě představení se konalo také množství workshopů, ateliérů, výstav, projekcí, koncertů, tanečních zábav a dalších aktivit.
Přehlídka ASSITEJ (ve spolupráci s PerformCzech, Českým centrem ASSITEJ a Českým střediskem UNIMA), 12.–17. června 2023, (Praha, Hradec Králové, Liberec, Česká republika)
Přehlídka českého divadla pro děti a mládež pro mezinárodní profesionální publikum. V roce 2023 se přehlídka konala jako součást doprovodného programu Pražského quadriennale, s návštěvou festivalu Mateřinka v Liberci. Program zahrnoval také akci pro české profesionální publikum (Setkání organizátorů festivalů pro děti a mládež) a programovou linii zaměřenou na loutkové divadlo.
Hi PerformanCZ: Program pro návštěvníky PQ+
8.–18. června 2023, (Praha, Brno, Liberec, Plzeň, Hradec Králové (Česká republika)
Ve spolupráci s PerformCzech, Českým střediskem UNIMA, ASSITEJ, Pražským quadriennale, Českým střediskem OISTA, Českým centrem AICT, a Českým centrem ITI. Program se konal při příležitosti 15. ročníku Pražského quadriennale scénografie a divadelní architektury. Součástí programu byly také diskuze a konference pro zástupce mezinárodních nevládních divadelních organizací připojených k UNESCO (AICT, ASSITEJ, ITI, OISTAT, UNIMA) a setkání zástupců jejich českých národních center s mezinárodními zástupci (předsednictva, výkonné výbory). Jedna z programových linií byla věnována loutkovému divadlu.
Světový den loutkového divadla, 21. března 2023
V roce 2023 České středisko šířilo český překlad tradičního poselství k Světovému dni loutkového divadla, které bylo napsáno Ninou Malíkovou, českou dramaturgyní, editorkou a odbornicí na loutkové divadlo.
S velkým znepokojením sledujeme současné dění v Divadle Lampion a mocenské a cenzurní zásahy do práce souboru za strany Statutárního města Kladna. Jde o nebezpečný precedent, který nemůže byt ostatními divadly, institucemi a organizacemi přehlížen, protože takové jednání je v rozporu se svobodnou tvorbou a demokratickými principy.
Kontroverze rozpoutaná kolem premiéry inscenace MáMě v režii Karla Kratochvíla není nijak opodstatněná. Z profesního hlediska je ve všech složkách zvládnutá a její téma, jímž je těsný vztah mezi matkou a nenarozeným dítětem, podává adekvátně zvolenými prostředky, přístupnými cílové kategorii dětí ve věku od 10 měsíců do 3 let. Naplňuje tím poslání divadla veřejné služby a nevidíme jediný důvod, proč by jí v tom mělo být bráněno netransparentními silovými prostředky.
Jako zástupci Mezinárodní loutkářské organizace UNIMA naprosto odmítáme jakékoli direktivní a cenzurní zásahy do chodu Divadla Lampion a vyjadřujeme podporu uměleckému šéfovi Janu Vejražkovi, dramaturgyni Tereze Karpianus a celému týmu.
Matěj Kopecký, jehož 250. výročí narození si právě připomínáme, je často vnímán jako klíčová postava českého loutkářství. Jaký byl jeho skutečný význam? Jak tehdy vypadaly loutky, jaké příběhy ožívaly na jevišti a kdy se loutkové divadlo začalo orientovat hlavně na dětské publikum? O tom hovořila Kateřina Dolenská v pořadu Vizitka. Epizoda k poslechu: zde
