2004 – Rocky IX – Buchty a loutky
V roce 2004 se držitelem ceny ERIK stal soubor Buchty a loutky s představením Rocky IX. Slavnostní předání ceny proběhlo v rámci Přeletu nad loutkářským hnízdem.
Rocky IX vypráví příběh smutného boxera, jeho osamělých kamarádů a nepřátel – Příběh o pustém zoufalství a nemožnosti se postavit. Jen když je spokojen s utrpením, pak teprve dokáže zůstat stát.
Rocky je hrdina. Není sice zrovna velký chytrák, ale má srdce a správný sen. A věří mu. Věří, že vstane a vyhraje. Pojďte do ringu a nechte si dát ještě jednu. A ještě a ještě a ještě…
Rocky IX, je jak výtvarným pojetím, tak dramaturgicky, pokračováním starších inscenací souboru (výraznější výjimkou vybočující z linie je snad jen Gilgameš s loutkami a scénou z přírodních, neopracovaných materiálů a existenciálním laděním). Text vychází a hojně cituje z (nejen) boxerských filmů, spíše než o podle titulu očekávané x-té pokračování Rockyho jde ale o variaci na známý, až archetypální příběh o hrdinovi, který se díky lásce vyhrabal z bahna k výšinám a cestou ještě stihl poznat sama sebe.
A znovu – text, sám o sobě místy patetický, je s dokonalým načasováním shazován – tu loutkou Rumcajse v roli barmana, tu Rockym zmláceným tak, že je z něj doslova krvavá sekaná, kterou doktor dává do pořádku nefalšovaným opečením na pánvi. Scénu tvoří dvě vedle sebe umístěná malá jevišťátka s portály v barvách americké vlajky, na kterých kromě svérázných loutek (dřevěnými marionetami jsou vlastně jen Rocky, jeho milá a jeho soupeř) občas vystoupí i manipulátoři, respektive jejich ruce či hlavy.
Dvojice jevišť slouží po filmovém vzoru také k předvedení detailu – na jedné ze scén se ukáže zvětšený výřez vedlejšího výjevu (ani zde nejde o princip u Buchet a loutek nový). Obzvlášť působivá a až naturalistická je pisoárová scéna, kde spolu vedou dialog dva proudy žluté tekutiny stříkající na bílé dlaždičky. Hlavní postavy představují kromě loutek i jejich vodiči, takže při boxerském matchi boxuje (a logicky i prohrává) loutka Rockyho s hercem Radkem Beranem, když se síly vyrovnávají, nastupuje na místo loutky její vodič Marek Bečka. Ryze činoherní výstupy (trénink Rockyho – Bečky, roztleskávačka Víta Bruknera či Indiáni) také zajišťují předěly a další shození dojímavého děje na jevišti. Podobnou funkci mají i čas a rytmus – některé scény jsou natahovány a zpomaleny málem k nevydržení.
Princip, na kterém je Rocky vystavěn, opravdu není v kontextu inscenací Buchet a loutek něčím novým nebo objevným, ale o to jim nejspíš ani nejde. Základem tu zůstává hravost, neustálé překvapování nápady a vtipy, hříčkami slovními i výtvarnými, divadlo, které nebere smrtelně vážně sebe ani svět. Buchty a loutky zkrátka neexperimentují – drží se toho, co jim jde nejlépe.
(z Loutkáře 2004/6)
