Mezinárodní loutkářská unie

International Puppeteers Union


Union International de Marionette

Profesionální divadla

Před druhou světovou válkou existovalo v Československu jediné profesionální loutkové divadlo – Divadlo Spejbla a Hurvínka, které založil v roce 1930 v Plzni vynikající loutkář a divadelník Josef Skupa. Teprve v roce 1945 divadlo, jehož repertoár je opřen o dva protagonisty – otce Spejbla a syna Hurvínka, přesídlilo do Prahy. Právě díky těmto postavám Divadlo Spejbla a Hurvínka patří k našim nejpopulárnějším loutkovým divadlům, které znají především děti ale i dospělí diváci doma i v zahraničí.

Vznik rozsáhlé sítě českých profesionálních loutkových divadel po II. světové válce souvisí s Divadelním zákonem z roku 1948, kterým bylo rozhodnuto o zakládání profesionálních oblastních divadel. Z prvních bylo pražské Ústřední loutkové divadlo /dnes Divadlo Minor/, které na počátku své historie opřelo svůj styl /na rozdíl od Divadla Spejbla a Hurvínka, kde se dodnes hraje výhradně marionetami/ především o využití spodových loutek – javajek. Na počátku 50. let vznikla podle jeho vzoru v Čechách a na Moravě další loutková divadla – v Brně, v Liberci /pozdější renomované Naivní divadlo/, v Českých Budějovicích, na Kladně, v Ostravě. Některé loutkové scény z té doby /Teplice, Karlovy Vary, Mariánské Lázně/ později zanikly, v Plzni naopak loutkové divadlo vzniklo /dnešní Divadlo Alfa/ a úspěšně se zařadilo mezi přední česká loutková divadla. Dlouhou dobu bylo českým nejmladším loutkovým divadlem Východočeské loutkové divadlo DRAK /1958/, které na sebe začalo výrazně upozorňovat koncem 60. let a které se postupně stalo naším nejvýznamnějším loutkovým divadlem, jehož styl vycházející na jedné straně z návratu k české loutkářské tradici a na druhé straně v invenčním využívání spojení živého herce a loutky, našel u nás i v zahraničí hodně obdivovatelů i epigonů. Zatím naposledy vzniklým profesionálním loutkovým divadlem, které působí při mostecké činohře je Divadlo rozmanitostí /1987/. Kromě těchto souborů, které působí ve vlastních divadelních budovách, se po roce 1989 objevilo několik volných profesionálních sdružení /Buchty a loutky/, Divadlo bratří Formanů, Divadlo Continuo, Divadlo Líšeň, Národní divadlo marionet aj./, která ve svých inscenacích studiového charakteru využívají loutek.

V současné době je v Čechách a na Moravě celkem 10 profesionálních /statutárních/ stálých loutkových divadel.

V České republice se koná několik loutkářských festivalů – významným jsou bienále Skupova Plzeň (festival loutkových a alternativních profesionální ch divadel) střídající se s Mateřinkou v Liberci (rovněž bienále určené produkci  pro děti předškolního věku), mezinárodní festival Spectaculo interesse v Ostravě (bienále), přehlídka českých amatérských loutkářských souborů Loutkářská Chrudim a konečně přehlídka organizovaná českým střediskem UNIMA Přelet nad loutkářským hnízdem.

Práci nejen českých profesionálních divadel a skupin, amatérského loutkářství i výrazných loutkářských osobností sleduje časopis Loutkář.

Vzhledem k historii českého loutkářství, v níž má amatérské loutkové divadlo nezastupitelnou roli, pohled na současné české loutkářství je třeba doplnit i zmínka o amatérských souborech. Jejich počet v poslední době sice poklesl /registrovaných amatérských souborů je kolem 200/, ale práce vyspělých amatérských souborů často snese srovnání i s prací profesionálních loutkářů. Ze souborů s nejstarší tradicí je třeba jmenovat Divadélko Říše loutek, z mladších inspirativních souborů pak nejspíše svitavské Céčko, Čmukaře z Modřišice, plzeňskou Boudu a Střípek.