Zemřel Josef Krofta, legenda loutkového divadla a držitel Thálie
Josef Krofta se narodil 30. března 1943 v Uherském Hradišti.
Učeň-mechanik pocházel sice z Uherského Hradiště, přihlásil se však na Divadelní fakultu Akademie múzických umění v Praze. Absolvoval obor režie-dramaturgie na Katedře loutkářství, které pak do konce života neopustil, přestože v šedesátých letech krátce pracoval v Československém rozhlase.
Jako loutkařské vzory uváděl Matěje Kopeckého nebo Zdeňka Říhu. Ve svých pracích se snažil do hry kromě dřevěných postaviček zapojovat také živé herce. „Divadlo je o komunikaci. A o důvěře. Materiál v jakékoli podobě dokáže zastoupit na jevišti partnera. A ten živý musí věřit tomu druhému, ať je vyrobený ze dřeva, z hadrů, z čehokoli,“ tvrdil Krofta.
Ačkoli obor režie a dramaturgie studoval na katedře loutkářství na DAMU už v 60. letech, kvůli označení za politicky nežádoucího získal vysokoškolský titul až v roce 1989. Hned o rok později byl habilitován docentem a v roce 1994 jmenován profesorem.
Do Divadla Drak přišel v roce 1971 jako režisér. O deset let později tam začal působit jako umělecký šéf, což vydržel až do roku 2008. Souběžně s tím v 70. až 80. letech působil jako režisér v pražském Divadle Spejbla a Hurvínka, režíroval některé hry také v hradecké Besedě nebo v dánském Odense Theatre. Krátkou dobu pracoval v rozhlase.
Josef Krofta také od roku 1990 působil na pražské DAMU, v roce 1993 až 1998 byl proděkanem této školy. Jako profesor působil také v zahraničí,, v 90. letech působil jako profesor konzultant na univerzitách v Norsku a Francii.
V Hradci Králové v roce 1993 založil Mezinárodní institut figurálního loutkářství.
Josef Krofta byl činný i mimo uměleckou oblast. Jak připomíná ČTK, v roce 2010 se za Volbu pro město stal náměstkem královéhradeckého primátora, v posledních komunálních volbách pak byl za Hradecký demokratický klub zvolený zastupitelem.
Cenu Thálie za celoživotní dílo získal v roce 2013, spolu s Divadlem Spejbla a Hurvínka byl tehdy prvním takto oceněným v oblasti loutkového divadla. „Mám z toho radost především proto, že je to takový první náznak toho, že loutkové divadlo začnou naši kolegové brát vážně,“ řekl tehdy.
V roce 1991 se také stal držitelem Erika – Ceny českého střediska UNIMA (Mezinárodní unie loutkářů).
Loni v březnu převzal Cenu českého střediska ASSITEJ (Mezinárodní asociace divadel pro děti a mládež).
„Děti jsou teď vyspělejší, a tedy daleko náročnější publikum. Navíc mají proti nám dospělým tu výhodu, že mají fantazii.“
„Ono se dost říká: To je pro děti… A přitom když je to pro děti, tak o to by takové divadlo mělo být lepší,“ zamyslel se na váhou loutkového divadla v rozhovoru pro MF. „Dobrá loutková divadla ve skutečnosti formují budoucí diváky činohry, a to si nikdo neuvědomuje. Je to první setkání dětí s divadlem. Když mají děti smůlu na špatné představení, tak je pak už v dospělosti třeba nenapadne do divadla zajít. Nejhorší jsou divadelníci, kteří mají pocit, že jsou děti idioti a šišlají na ně nebo mají veselé kostýmky.“
„Loutkové divadlo vychovává budoucí diváky činohry. Musí se proto brát smrtelně vážně.“