Úchvatný svět historických loutek
Loutky a loutková divadla z let 1850 – 1950 ze sbírky Marie a Pavla Jiráskových
České loutky jsou fenoménem a jsou již více než sto let vnímány jako národní kulturní poklad. Tvorba loutek patřila k české tradici, z níž po roce 1950 vyrostl také úspěch českého moderního loutkového divadla i mezinárodní věhlas českého loutkového filmu. Tato tradice vznikla už během devatenáctého století v dobách Matěje Kopeckého a zejména na počátku století dvacátého, kdy loutkové divadlo nesmělo chybět téměř v žádné vzdělané rodině, škole či spolku. Historické loutky a kompletní loutková divadla s mnoha proměnami dekorací, určená pro tradiční kočovné loutkáře a později i pro domácí, školní či spolková představení, jsou hlavním lákadlem výstavy v Muzeu regionu Valašsko. Na své si zde mohou přijít zejména ctitelé krásných marionet, milovníci pohádkových bytostí a především děti, kterým se nabízí pohled na historická divadla s půvabnými loutkami různých řezbářů.
Výstava představuje nejstarší historickou formu českého marionetového divadla – divadlo kočovných marionetářů, kteří zejména v devatenáctém století putovali od vesničky k vesničce v maringotkách a hrávali ve skládací scéně z dekorací na rolovacím plátně v sálech hostinců. Loutky, které užívali, byly ušlechtile řezané a bohatě kostýmované marionety z dílen významných řezbářských mistrů vysoké až 80 cm. Pro speciální kabaretní čísla byly užívány také nejrůznější loutky varietní se schopností proměn, loutky vedené ze spodu, mikrlata a maňásky.
Značná část výstavy je věnována fenoménu školního a spolkového loutkového divadla. Od konce devatenáctého století v našich zemích začala hromadně vznikat spolková loutková divadla často s pravidelným provozem. Nejprve užívala sice stejných loutek a kulis jako kočovní marionetáři, později stále častěji modernější loutky a kulisy firem, které se na výrobu těchto potřeb specializovaly a spolupracovaly s významnými moderními českými výtvarnými umělci. Výstava představuje ukázky modelovaných loutek i loutky jedinečné, originální, vytvořené umělci pro konkrétní divadla a stejně tak divadla sestavená z tištěných dekorací i divadla s originálními ručně malovanými kulisami. Špičkou mezi těmito meziválečnými soubory byly tzv. umělecké scény z větších měst, mezi něž patřilo i Loutkové divadlo Josefa Skupy s protagonisty Spejblem a Hurvínkem. Tyto loutky vysoké zpravidla 50 – 60 cm už hrály v moderních dekoracích, byly voděny nitěmi a měly spoustu technologických a designových vymožeností.
Jestliže si představíme, že koncem dvacátých let dvacátého století pravidelně hrálo na území tehdejší první Československé republiky přes dva a půl tisíce evidovaných souborů loutkových divadel spolkových a školních a měla li by každá ze scén pouhých dvacet loutek, pak nám počet loutek vychází nejméně na padesát tisíc, nemluvě o počtu kulis a jiných částí výpravy. To už vyžadovalo poměrně rozsáhlý a kvalitní umělecký loutkářský průmysl.
V téže době došlo k mohutnému rozmachu rodinného loutkového divadla a v mnoha rodinách fungovala malá stolní divadla, stále častěji s repertoárem věnovaným dětem. Na základě proměny repertoáru přibyly také nové pohádkové typy loutek, vyráběné ve velikostech 18 – 55 cm. Početná kolekce představuje různorodé typy rodinných loutkových divadel a loutek, které byly vyráběny také několika firmami, ale i mnoha jednotlivci s větší či menší uměleckou hodnotou, od Alšova rodinného divadla po známé producenty loutek z firem Antonína Münzberga, Jana Krále či Modrého a Žandy.
Dekorace a loutky prodělaly od konce 19. století do dvacátých a třicátých let dvacátého století značný vývoj. Výprava prošla cestou od realismu až po náznakové funkční scény, nejen zcela oproštěné, ale počítající již s kruhovým horizontem, řešením pomocí světelné atmosféry či draperie. Také loutky na prahu třicátých let měly za sebou odvážný vývoj. Přestože se ještě mnohde hrálo s loutkami na drátu, častěji se používala technologie závěsů „na nitkách“, která podle způsobů a míst uchycení umožňovala rozsáhlé možnosti loutkového pohybu. Také tvarosloví loutek prošlo vývojem od realistické řezby, přes stylizované loutky až k oproštěným funkcionalistickým soustruženým náznakovým loutkám.
Loutky i divadla jsou ze sbírky výtvarnice Marie Jiráskové a režiséra dokumentaristy Pavla Jiráska. Oba jsou dnes známí jako sběratelé a badatelé v oblasti českých historických loutek a loutkových divadel. Loutky a loutkářskou scénografii začali sbírat v polovině osmdesátých let a dnes po dvaceti letech je jejich sbírka ucelenou kolekcí zaměřenou především na tzv. rodinné a spolkové divadlo od konce 19. století až do roku 1950. Na rozdíl od muzeí podporovaných veřejnými financemi a dotacemi vytvořili rozsáhlou sbírku vlastními prostředky i nemalým úsilím restaurátorským. Valná většina loutkářských artefaktů je totiž nalezena zpravidla ve značně poškozeném stavu.
Marie a Pavel Jiráskovi o historických loutkách také píší a účastní se řady výstavních projektů u nás i v cizině. Jsou spoluautory prestižních publikací „Česká loutka“ a „Loutka a moderna“, Marie Jirásková je autorkou nově otevřené expozice „Magický svět loutek“ v chrudimském Muzeu loutkářských kultur a jejich loutky reprezentují v současné době české loutkářství na výstavě Strings Attached: The Living Tradition of Czech Puppets v americkém Ohiu.