Cena ERIK 2008
Již po dvanácté byla vyhlášeno oborová cena, jejíž jméno je spjato s významným českým divadelníkem dr. Erikem Kolárem.
Cena zůstává ( autor její výtvarné podoby Jaroslav Doležal po špatných zkušenostech a obavách zda se putovní ERIK někde během roku neztratí vyrobil dokonce její velmi vtipnou variantu – jakéhosi právě se líhoucího ERIKA z vajíčka opatřeného zlatým křidélkem), podmínky jejího udílení však i nadále zůstávají velmi „flexibilní“. Zkusilo se už úplně všechno: hlasování jen členů UNIMA (k jejich aktivizaci to, jařku, příliš nepomohlo), hlasování diváků přítomných na Přeletu (byl značný zmatek, o lobování přítomných fandících skupin nemluvě), hlasování jen předsednictva UNIMA (na to byl nevraživý ohlas, že se jedná jen o pár vyvolených), hlasování na začátku Přeletu (aby se zdůraznilo, že nejde o cenu Přeletu, ale celoroční, celosezónní výsledek), na konci Přeletu (řada oslovených, kteří slíbili hlasovat v tomto prodlouženém čase nakonec své hlasy tak jako tak neodevzdalo). Hlasovali „vyvolení“ – 33 oslovených odborníků a zástupců větve profesionální, amatérské, nezávislé, jindy hlasovali „vyvolení“ i ti, kteří se o loutkové divadlo zajímají, nebo o něm píší, nebo ho prostě mají rádi. Zkrátka: žádný pořádný mustr se nám od r. 1997, kdy se cena udílí vytvořit nepodařilo, natož aby někdo svůj hlas doprovodil nějakým slovním hodnocením, které by mohl časopis Loutkář otisknout. Takže loutkáři sice konečně mají svou cenu (myslím samozřejmě ERIKA), ale pravidla jejího udílení budou jistě ještě další léta předmětem diskusí a dohadů. Aspoň má předsednictvo českého střediska o čem vášnivě jednat! Třeba o novém seznamu členů hlasující Loutkářské akademie (pro nezasvěcené – nic takového neexistuje, ale máme –li v ERIKOVI obdobu filmařského Oscara, proč by o jeho udělení nemohla rozhodovat právě fiktivní Loutkářská akademie s nefiktivními 33 členy?!).
Předání sošky ERIKA se letos obešlo bez dramatických zádrhelů. Režisér Petr Vodička, který měl ERIKA údajně celý rok za inscenaci Krvavého kolena plzeňského Divadla Alfa v držení (zlí jazykové tvrdí, že v herecké šatně, ale tato informace je nepotvrzená) vzácnou sošku nepoškozenou nechal v igelitovém pytli na vrátnici Divadla Minor. ERIK pak byl na chvíli na jevišti před adventními okénky scény Zatraceného děcka souboru Mimotaurus a pak už od 19. 30 nedělního večera 2. 11. na celý rok patří Divadlu bratří Formanů za inscenaci Obludárium. (Autoři projektu: Petr Forman, Matěj Forman, Veronika Švábová, Ivan Arsenjev, hudba: Jaroslav Svoboda a Marko Ivanovič, výprava: Matěj Forman)
Na druhém místě se umístila inscenace Teatra Hugo Hugo (tato inscenace byla katapultována do loutkářských výšin od letošního Šrámkova Písku přes Loutkářskou Chrudim a avantgardní Next wave, kde dokonce získala zvláštní ocenění.a právě tento strmý start vzbuzuje u laiků i odborníků oprávněnou zvědavost na další aktivity toho sympatického celku, zatím nepoznamenaného žádnou formaci ani odborného školení či amatérských workshopů!)
Třetí místo zaujal Richard 3 roztockého Tichého Jelena (což je také nového seskupení ovšem skryté divize dřívějšího DNA) A protože jsme slíbili, že se objeví kromě prvních tří míst i ta další, zde jsou:
Na čtvrtém až pátém místě se stejným počtem bodů stojí na stupních oceněných Mariáš (Mariage) souboru Tichý Jelen a Bitva u Lipan brněnského Divadla Polárka.
Na šestém, (nikoli posledním) dokonce Zatracený děcko, před jehož představením se anketní lístky už sčítaly.