Magický svět loutek
V Muzeu loutkářských kultur v Chrudimi byla v neděli 1.3.2013 slavnostně otevřena nová stálá expozice nazvaná Magický svět loutek.
Akci byla přítomna ministryně kultury paní Alena Hanáková a další vzácní hosté.
Nechte se vést od historie k moderně českého loutkářství a nahlédněte do světa loutek Orientu.
Magický svět loutek
Nová autorská stálá expozice Marie a Pavla Jiráskových „Magický svět loutek“ v chrudimském Muzeu loutkářských kultur představuje přehled toho nejvýznamnějšího ze zdejších sbírek.
Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi otevřelo na počátku března 2013 novou stálou expozici představující ve třech patrech Mydlářovského domu pohled do dějin českého loutkářství, doplněný také o reprezentaci zdejší mimořádné sbírky orientálního loutkářství. Přehledná až minimalistická výstavní architektura Marie Jiráskové, založená na barevném členění jednotlivých pater, střídmém a zároveň výstižném výběru exponátů a světelné atmosféře šerosvitu, vycházející z podstaty divadelního prostředí, posiluje vnímání vystavených loutek i dalších exponátů také ve smyslu divadelních artefaktů. Precizní instalace a aranžmá loutek, provedené historičkami zdejšího muzea, vytváří v technicky čisté a dokonalé architektuře realizované firmou Revyko Inter dojem skutečných divadelních příběhů.
Koncepce výstavy společně s kurátorským výběrem exponátů Pavla a Marie Jiráskových je inspirována věhlasnými meziválečnými československými loutkářskými výstavami organizovanými Jindřichem Veselým v Praze a některými předválečnými funkcionalistickými výstavními designy pozdějšího zakladatele muzea Jana Malíka. Kurátorský výběr je založen na výkladu dějin českého loutkářství od roku 1850 do roku 1950, doplněném o starší asijské loutkářství, přičemž současně je tato interpretace promyšleně ilustrována nejzajímavějšími a nejcennějšími artefakty ze sbírek.
Expozice se otevírá v „modrém“ přízemí možnostem krátkodobých výstav, v současné době jde „Kašpárky celého světa“, tedy výběr loutek smíchové kultury.
Zelené první patro představuje počátky tradice českého loutkářství, zejména historii divadelních představení kočovných lidových loutkářů 19. století, kteří jako živnostníci putovali se svými koňskými povozy „vostaváky“ českým venkovem. V pečlivém výběru jsou zde představeny původní řezbované marionety, reprezentující různé řezbářské rukopisy i technologie: mirotickou dílnu Mikoláše Sichrovského, novopackou dílnu Suchardů, dílny z Kutné Hory i Příbrami. Dominantou je skládací loutkové divadlo Josefa Kočky malované na plátně a zadní prospekty z Majznerova divadla. V přilehlých malých sálech jsou předvedeny varietní a trikové loutky a půvabné naivní řezby loutek prvních loutkových ochotnických souborů.
Příběh loutkových scén pokračuje ve druhém červeném patře, kde jsou představeny vynikající artefakty z dob největšího vzmachu českého loutkářství, z časů uměleckých loutkových scén z první poloviny 20. století. Hlavní sál je věnován českým umělcům, jejich loutkám a návrhům. Mezi nimi jsou i avantgardisté, kteří proslavili české loutkářství i v zahraničí: Anna Suchardová- Brichová, Jiří Kroha, Josef Skupa, Jiří Trnka či Jaroslav Šváb.
Malé sály jsou věnovány scénám a zejména loutkám rodinného a spolkového divadla, přičemž je zde reprezentován jejich výběrový přehled od rakousko-uherských „dupaček“, přes věhlasnou produkci firem A. Münzberga, J. Krále a Modrého a Žandy, až po funkcionalistické soustružené loutky Rudolfa Kubíčka či Bohumila Šippicha. Raritou se stává přehled vývoje stylizace loutkových hlav na točnách.
Vyvrcholením expozice je ve třetím černém patře světelná expozice asijských stínových loutek, instalovaných v prosvícených panelech, evokující autentickou loutkovou stínohru. V malých sálech expozici orientu doplňují ukázky nejrůznějších technologických typů spodových loutek, marionet a obrazů z různých oblastí Asie.
Marie a Pavel Jiráskovi, kteří jsou známi jako soukromí sběratelé loutek s dlouhodobou výstavní činností, jsou také loutkářskými historiky. Z jejich autorské dílny vyšlo na dvě desítky výstav u nás i v zahraničí (včetně prestižních projektů, jakým byla „Česká loutka“ na Pražském hradě) a také několik publikací, například oceněná kniha Loutka a moderna. Ke spolupráci s Muzeem loutkářských kultur byli přizváni na základě nejen těchto zkušeností, ale také na základě detailní znalosti zdejší sbírky právě z těchto předcházejících projektů.