Mezinárodní loutkářská unie

International Puppeteers Union


Union International de Marionette

Nina Malíková: 100 let loutkářství v Chrudimi

V únoru přišlo do redakce milé pozvání do Chrudimě. Nešlo tentokráte přímo o Loutkářskou Chrudim, ale s loutkovým divadlem v tomto městě to samozřejmě mělo něco společného. 14. 2. se tu totiž konaly oslavy 100 let loutkářství v Chrudimi a zároveň hned dvojí výročí loutkářského spolku Kacafírek. Ale než vám podáme zprávu o přátelském setkání, podívejme se trochu do historie…

Prvopočátky chrudimského loutkářství se vydejme hledat na počátek 20. století. Idea pana Jaroslava Gallata zřídit v Chrudimi loutkové divadlo byla zrealizována v roce 1903 pod záštitou Dámského odboru matičního při Ústřední matici školské. Profesor Uhlík vytvořil se žáky Průmyslové školy loutky, několik nadšenců malovalo dekorace, „… místní obchody, ochotnický spolek, peněžní ústavy a mnohé dámy darovaly příspěvky peněžité …“ Divadélko bylo umístěno v sálku hospody Na sklepích a slavnostní zahájení se konalo 21. 6. 1903. První ze tří her byla uvedena rytířská veselohra Zasnoubení na Bumbálce, druhá nesla název Rytíř Pytel z Adlerhorstu a spanilá Florentýna, poslední byla loutková parodie Aloise Gallata Šnofonius a Mordulína.

O rok později se zřídilo dětské divadlo, které našlo své útočiště v restauraci Na Fortně. Jak z historických pramenů vyplývá, zpočátku se chrudimští loutkáři potýkali s nepochopením u rodičů. Přestože se „divadlo honosilo pěknou výzdobou a program se zdál pestrý, divácká účast byla mizivá“. Po delší pauze, během které se odehrálo několik málo vystoupení charakteru humanitárních akcí, byla loutková představení opět obnovena 5. 10. 1919 starou hrou z loutkářského repertoáru Oldřich a Božena. Divadélko bylo umístěno v Průmyslovém muzeu a uvedeným datem zahájilo řadu úspěšných představení, ale i přes to jeho působení netrvalo dlouho. Dvacátá léta 20. století jsou spojena s provozováním loutkového divadla pod záštitou Ústřední Matice školské v restauraci Na Fortně, skutečnou událostí je však až slavnostní otevření nového loutkového divadla v suterénu divadla Karla Pippicha. Pro tento okamžik (3. 2. 1935) si loutkářský soubor vedený Jaroslavem Davidem vybral hru chrudimského rodáka Zdeňka Schmoranze Začarovaný les. Od té doby se zde pravidelně hrávalo každou neděli.

Další osudy chrudimského loutkářského souboru zachycuje samozřejmě i prvorepublikový časopis Loutkář, a tak se zde dovídáme např. i o úspěšné inscenaci Princezny nafty z r. 1937. Válečné období se dotklo i loutkového divadla. V jeho prostorách byl zřízen protiletecký kryt a činnost byla na dva roky zakázána. V roce 1942 se podařilo produkci s mnoha překážkami obnovit a teprve o dva roky později, kdy dochází i k rekonstrukci zázemí divadla, naplno rozvinout. V praxi se však nové úpravy neosvědčily, a tak bylo rozhodnuto do poválečného období nastoupit s novou, dokonalejší scénou, novými loutkami i celým inventářem.

Po zdařilé rekonstrukci loutkové scény v prostorách divadla K. Pippicha zahajuje soubor 7. 12. 1946 opět svoji činnost a je navrácen Ústřední Matici školské. I tentokráte tuto událost provází nové nastudování Schmoranzova Začarovaného lesa. Soubor hraje pro nejmenší diváky a každou neděli dokonce i na velkém jevišti divadla. Úspěšnými čísly repertoáru se stává hra Jiřího Cimra Kacafírkova přátelství se zvířátky a Jiráskova Lucerna, výraznou osobností souboru je výtvarník Jiří Stehno.

1. – 4. 7. 1950 se v Chrudimi konal celostátní sjezd loutkářů, který dal podnět ke vzniku festivalu Loutkářská Chrudim. V tomto období však nastalo pro soubor i období krize a soubor se po několika problémech a nejednotnosti rozešel. Stálá loutková scéna v Chrudimi byla od roku 1952 v městském divadle, nově konstituovaný loutkářský soubor, pod záštitou závodního klubu Eva, vybudoval nové loutkové divadlo z bývalé Učňovské besídky. V čele souboru tehdy stál František Korejs, který byl i autorem řady repertoárových titulů.

V lednu 1954 bylo v bývalém sálku Učňovské besídky otevřeno divadélko Mír patřící závodnímu klubu ROH n. p. Eva. Soubor, v té době jediný v Chrudimi a okolí, hraje na domácí scéně pro chrudimské děti i děti z okolních vesnic a na repertoáru můžeme najít Cinybulkovy Hračky na cestách i hru polské autorky Kannové Zakletý kačer.

Další zprávy o loutkářství v Chrudimi jsou až z roku 1968. Vzniká současný soubor Kacafírek, v té době dvacetičlenný, vedený Jiřím Šťastným a spadající organizačně pod Jednotný klub pracujících. Soubor zrekonstruoval divadelní prostory v divadélku Mír a scéna začala zároveň sloužit i jako promítací sál.

V r. 1972 se stává vedoucím souboru František Žalud, který je jeho principálem. Mezi repertoárovými tituly je Popelka, Chaloupka z Marcipánu, Poklad skřítků i oblíbené Kačátko. Soubor hraje na domácí scéně, v okolních vesnicích, v dětské léčebně v Luži. (Tituly jako Kašpárek vaří živou vodu či Rytíř na houpacím koni můžete ostatně vidět v novém nastudování na této scéně dodnes.)

V roce 1990 ukončuje soubor Kacafírek svou činnost pod Chrudimskou Besedou a v r. 1993 se konstituuje jako nový samostatný loutkářský spolek spojený s Chrudimskou Besedou dohodou o vzájemné spolupráci a pronájmu divadélka a loutek. Do spolku koncem devadesátých let přicházejí noví mladí členové, na repertoáru se v roce 2000 objevuje Míček Flíček, hra Honza detektivem a po letech znovu i Kacafírkovo přátelství se zvířátky. Soubor se dvakrát zúčastňuje přehlídky Dostaveníčko v Lounech (2000, 2002) a dává tak o sobě v loutkářské rodině vědět.

Možná, že i ti nezasvěcení vyčtou mezi řádky, že to s činností amatérských loutkářů v Chrudimi nebylo nikdy jednoduché.

Historický přehled vydaný ke 100. výročí loutkářství v Chrudimi podrobně nepopisuje ani příčiny rozpadu souboru po roce 1952 či 1990, ani problémy, které způsobilo následné dělení majetku a několikeré začínání téměř od nuly. Možná, že objektivní zpracování těchto faktů na divadelního historika ještě čeká.

14. 2. 2003 odpoledne v Divadélku Mír ale atmosféra nebyla rozhodně ve znamení historických konfrontací. Byla neformálně vlídně přátelská. Výstavka k 50. a 10. výročí činnosti spolku byla sice skromná, ale přesto výmluvně podávající svědectví o prvních i zatím posledních krocích a krůčcích souboru. Místo velkých proslovů přivítal návštěvníky sám nově narozený Kacafírek v marionetové podobě, a pak následovalo představení Rytíře na houpacím koni. V hostinci Modrá hvězda, kterou návštěvníci Loutkářských Chrudimí dobře znají, se pak už slavilo a přítomni byli všichni – minulí i současní členové souboru. Pozdravit je přijela i delegace SAL a přítomné jejich jménem pozdravil Miroslav Ryšavý i Hana Kalašová. A když jsme si v pokročilejších hodinách povídali s mladými „nováčky“ souboru, zjistili jsme, že jim nechybí ani chuť ani nápady v Chrudimi s loutkami něco předvést. K těm stým, padesátým, desátým narozeninám a hlavně dalším letům jim redakce Loutkáře přeje takové pracovní prostředí, práci i úspěch, které by je těšily a inspirovaly. Aby loutkářská Chrudim nebyla pro ně jen jednou za rok Loutkářskou Chrudimí.