ERIK 2008 – Obludárium – Divadlo bratří Formanů
Vítězem hlasovací ankety „Loutkářské akademie“ o Cenu ERIK 2008 se stalo
Divadlo bratří Formanů s inscenacíObludárium.
(Autoři projektu: Petr Forman, Matěj Forman, Veronika Švábová, Ivan Arsenjev, hudba: Jaroslav Svoboda a Marko Ivanovič, výprava: Matěj Forman).
„Obludárium“, nové představení Divadla Bratří Formanů, je postavené na volném sledu rozmanitých čísel, výtvarně a herecky působivých okamžiků a drobných příběhů, spojených jednotným tématem, kabaretní atmosférou a netradičním prostorem. Propojuje v sobě oblasti, které nás lákají svobodou pohybovat se na hraně mezi „pokleslým žánrem“ a tím, čemu se často vznešeně a vážně říká „divadelní umění“.
„Obludárium“ vyjadřuje naší touhu inspirovat se vším, co může na jevišti čelit bulváru dnešní doby, především ale ZÁBAVOU. Zábavou třeba i toho nejhrubšího zrna, stojící však na nezastíraném citu a úctě k věcem prostým, lidským a pozemským, stejně jako úžasem nad jevy a událostmi, vymykajícími se našemu chápání a vzrušujícími naši mysl svou tajemností. S touhou naplnit alespoň částečně vlastní představu o světě, do kterého se lidé často bojí veřejně vstoupit, nacházíme své hrdiny v kabaretech, nočních podnicích, cirkusech, mezi potulnými komedianty, loutkáři, barovými tanečnicemi, drzými pouťovými vyvolávači, v němých filmovýchgroteskách,starýchkomediích, ale i mezi lidmi poznamenanými různými anomáliemi a deformacemi. Zkrátka v duších všech, kterým jejich zvláštní svět alespoň na malou chvíli naplnil skrytou touhu dosáhnout úspěchu, úcty nebo třeba jen pocitu smysluplnosti. Fascinováni často smutnými a dojemnými osudy těchto lidí, skládáme z nich se zaujetím a vášní mozaiku našeho představení.
Život, osud či Bůh obdařil některé lidi krásou, šarmem a oslnivostí. Takto vybaveni ovlivňují a mnohdy i řídí náš vkus, zatímco jiní, k nímž osud nebyl tak milostivý a stali se hříčkou přírody, musí o přízeň bojovat. Někteří ve svém smutku zahynou nebo si sami vezmou život. Jiní se však rozhodnou se svým osudem bojovat a vydobýt si úctu či obdiv nebo alespoň malé místo mezi námi. Jsou oškliví nebo dokonce zrůdní. Děti se jich bojí a dospělí se jim vyhýbají. Je snadné rozpoznat jejich slabá místa, protože je nemohou skrýt. Nosí je s sebou navždy. Svojí zrůdností nebo odlišností nás dráždí. Nechceme je vidět a přesto, když stojí proti nám, od nich nedokážeme odtrhnout zrak. Zbavují nás klidu, provokují naše smysly a berou nám iluze, že svět je krásný, protože připomínají, že v něm existuje také zoufalství a slabost. Bojíme se jich a možná proto jim často přidáváme další rány, přestože se nad jejich osudem sami tak rádi dojímáme…..
……a právě jim tento večer patří.