Mezinárodní loutkářská unie

International Puppeteers Union


Union International de Marionette

Přelet nad loutkářským hnízdem mýma očima

Ve dnech 31. října až 2. listopadu se v Divadle Minor v Praze uskutečnil již 18. ročník přehlídky Přelet nad loutkářským hnízdem s přívlastkem „podzimní portrét českého loutkářství“.

Po pátečním entrée hostujícího německého souboru se pokusil představit profilové inscenace uplynulé sezóny a to profesionálních a amatérských loutkářů. Diváci mohli zhlédnout celkem 13 představení, počítáme-li samostatně některé kratší tituly spojené ve dvou případech v ucelené tematické bloky. Jen pro pořádek: festival v současné době pořádá České středisko UNIMA spolu se Sdružením pro vydávání časopisu Loutkář ve spolupráci s Divadlem Minor. Finančně jej dotují Ministerstvo kultury České republiky a Hlavní město Praha.

Zasvěcení čtenáři ví, že Přelet se zrodil v roce 1991 zásluhou tehdejšího předsedy české UNIMA Luďka Richtera z přirozené potřeby setkávání kreativních lidí jako „společná přehlídka všeho loutkářstva“ (jak velkodušný koncept v kontrastu se skrovnými podmínkami loutkářského umění za bující komercionalizace kulturního prostředí). Hlavní myšlenkou byla konfrontace a vzájemná inspirace různorodých „větví“ loutkového divadla – statutárních divadel, nezávislých skupin a amatérských souborů. Tento profil si zachovává přehlídka dosud a také jí zůstává onen původní punc organizačního amatérismu v dobrém slova smyslu, tj. s entuziasmem a lacino nebo zdarma. Je to jediný festival v ČR, který nemá standardní přípravný štáb a jehož program nevyvěrá z vlastní divácké zkušenosti, přesvědčení a nároku dramaturga, nýbrž je odkázán na rozličné reference a také výsledky jiných oborových přehlídek v ČR, zejména Loutkářské Chrudimi, Skupovy Plzně a Mateřinky. Výběr inscenací (z těch nominovaných) je ovšem limitován i dalšími, ještě prozaičtějšími okolnostmi – ochotou či neochotou zúčastnit se (obzvláště když za skrovných podmínek), kolidujícím programem divadla či souboru v daném termínu, prostorovými a technickými podmínkami Minoru, vzdáleností domovského působiště atd. Je spíše s podivem, že se v takovém případě daří sestavit celkem zajímavý a přitažlivý program a to také s rozvrstvením na různorodou diváckou adresu. A co víc, s potěšením musím konstatovat, že zde dominují inscenace, které skutečně užívají jazyk loutkového divadla, což vůbec nebývá na mnoha „loutkářských“ festivalech samozřejmostí.

Program Přeletu 2008 nabízel z nezávislých tvůrců Divadlo Continuo z Malovic (Klobouk, hvězdy, neštovice aneb Rozhovory s nenarozenými dětmi) a Divadlo Mimotaurus z Prahy (Zatracený děcko). Z amatérské produkce se představili LS Střípek z Plzně (Hotel Beránek aneb Pozor, za dveřmi je vlk), Teatro Hugo ze Semil (Hugo), LS Kdo-si z Jaroměře (Osudové kolo), Tichý Jelen z Roztok (Mariage aneb Dobře prodaná nevěsta; Richard 3), specifický oddíl tvořili vítězové přehlídky Individuálních výstupů s loutkou 2008 Hana Voříšková a Karel Šefrna „pod praporem“ Céčka ze Svitav (Až ovečky přejdou), Jitka Jirsová z LD Jiskra z Prahy (Hrubínovy pohádky) a Alena Miklíková s Gábinou Řehovou z LD Sokol z Přerova (O koblížkovi). Statutární divadla reprezentovalo Divadlo DRAK z Hradce Králové (Štěně nebo špenát), Divadlo Alfa z Plzně (Kašpárek a indiáni) a Divadlo Polárka z Brna (Bitva u Lipan). Není mým cílem recenzovat jednotlivá představení, ostatně všechny zmíněné inscenace již byly hodnoceny v odborném tisku, souhlasně podotýkám, že vesměs kladně (viz databázi on-line DÚ).

Návštěvník Přeletu již tradičně musí počítat s pestrým druhovým i žánrovým spektrem inscenací – od scének, prostých „besídkových“ hříček, skečů s puncem studentské recese přes divadlo jednoho herce až k divadlu loutkovému či předmětnému, performancím, happeningům aj. Nelze pro ně shledat jednotné kritérium. Každé představení ve své kategorii letos se ctí obstálo, což bylo znát i v ohlasu početného publika (diváctvo co do počtu bohužel zklamalo v případě plzeňského Střípku a ošidilo se tak o zážitek ze standardně po všech stránkách kvalitního představení). Překvapivě dobré byly např. amatérské sólové výstupy, např. herecky působivé Hrubínovy pohádky Jitky Jirsové nebo dramaturgicky, scénograficky a režijně promyšlené Osudové kolo Jarky Holasové a Matěje Kubína. Nezávislí tvůrci prokázali své kvality opět zejména neotřelou dramaturgií a inscenace statutárních divadel na Přeletu svědčily o „probouzení“ z jistého delšího kreativního útlumu. Trochu rozpačitým faktorem festivalu ovšem dnes cítím ono setkávání, mám pocit, že pro mnohé účinkující je účast na přehlídce poněkud hektickou záležitostí – přijet, odehrát, odjet. Málokdo z aktérů setrvává na festivalu po celou dobu „klání“. Škoda, zříkají se tak dobrovolně onoho nenahraditelného inspirativního aspektu, který každý festival samozřejmě nabízí. Částečně na tom jistě nese vinu ona zmíněná komerce – v hledišti (hlavně v těch komorních prostorech) nejsou samozřejmá místa pro aktivní účastníky přehlídky. Letošní ročník ani nenabízel oblíbené permanentky.

Přelet ovšem přinesl dvě jiná, organizovaná setkání. Jednak sobotní Valnou hromadu UNIMA a Občanského sdružení pro vydávání časopisu Loutkář s programem hodnocení činnosti Českého střediska UNIMA v minulém období a informace o přípravě oslav 80. výročí založení UNIMA v příštím roce. Dále se v neděli v klubu Divadla Minor uskutečnil díky podpoře International Visegrad Fund mezinárodní seminář s tématem „Loutkové divadlo napříč generacemi – loutkové divadlo pro dospělé“, navazující na podobné aktivity během Přeletu v letech 2005 („Problémy současného loutkového divadla – dramaturgie“) a 2007 („Interakce komponentů jevištního díla v mezinárodní konfrontaci“). Pozvání referovat na letošní akci přijali kromě domácího Karla Makonje (Loutkové divadlo a dospělý divák) také významní zahraniční teatrologové a odborníci – Henryk Jurkowski z Polska (Loutkové divadlo napříč generacemi – loutkové divadlo pro dospělé), Géza Balogh z Maďarska (Variace na jednu maďarskou loutkovou hru Jenö Heltai a Král jelenem), Zofia Dworakowska z Polska (Jsou jiní – polští režiséři Kantor, Marcin, Januszkiewicz, Tomaszuk), Alain Lecucq z Francie (Rozvoj divadla pro dospělé ve Francii za posledních deset let ve spolupráci s divadelními autory), Iveta Škripková ze Slovenska – (Programove vychodiska a praktické skusenosti Bábkového divadla na Rázcestí s divadlom pre dospelých, vrátane rodového divadla). Všechny přednesené zajímavé a podnětné příspěvky budou publikovány v časopisu Loutkář.

Tradici zahraničního hosta Přeletu nastartovala kdysi svým způsobem magická Damiet van Dalsum z holandského Dordrechtu. Ozdobou letošního festivalu se mělo stát představení inscenace Salto.lamento německého Figurentheater Tübingen s protagonistou Frankem Soehnle. Předcházela je znamenitá reklama avízující „strhující herecký výkon loutkářského virtuosa v experimentální tanečně-loutkové inscenaci ověnčené mnoha cenami“. Mě osobně však hodně zklamalo. Je pravdou, že Soehnleho kreace s loutkami rozličných typů byly výtečné, ale poněkud samoúčelné. Z estétského představení čišela komerce, resp. to, že inscenace jako celek stavěla více na vnější okázalosti než na nějakém hlubším sdělení tvůrců. Ukázalo se, že profesionální výkony (herecké, hudební, scénografické) nestačí tam, kde chybí imaginace a vnitřní přesvědčení. Jimi naopak naštěstí ostatní představení přehlídky hýřila. Což je, myslím, dobrá vizitka, a také velmi zřetelný apel českému loutkovému divadlu.

Použil jsem v předchozím textu slovo klání. Ano, festival je svým způsobem soutěžní, alespoň v tom smyslu, že je v jeho finále udílena cena ERIK. Je to „cena pro nejlepší loutkářskou inscenaci uvedenou v předchozí sezóně (premiéra či obnovená premiéra), bez ohledu na to, zda byla či nebyla uvedena na Přeletu“ (podrobněji viz statut ceny na webových stránkách Českého střediska UNIMA). Tím je částečně kompenzován onen zmíněný dramaturgický handicap. V případě, že ale získá cenu inscenace, která se na Přeletu nepředstaví, ztrácí festivalová atmosféra výrazně na svém lesku. Zrovna letošní ročník přinesl tuto situaci, kdy cenu ERIK obdržela inscenace Obludárium Divadla bratří Formanů. Přestože diváci nemohli tento kus zhlédnout v programu přehlídky, duch Formanů by přeci jen v Minoru (v „galerii Ponorka“) přítomen v podobě výstavy poetických ilustrací Matěje Formana knížky Jiřího Stránského Povídačky pro Klárku.

S ohledem na vše, co bylo výše řečeno, považuji letošní ročník Přeletu nad loutkářským hnízdem za vydařený, českým loutkářům přeji v dalším počínání bohatou invenci a kreativitu a pořadatelům šťastnou ruku při komponování programu Přeletu 2009.