Mezinárodní loutkářská unie

International Puppeteers Union


Union International de Marionette

UNIMA Festum / Slavnost UNIMA 2007

Pod názvem UNIMA Festum/Slavnost UNIMA se již podruhé konalo přátelské setkání příznivců loutkového divadla, členů UNIMA a dalších pozvaných hostů – to celé „v režii“ Centra českých loutkářů – Národního divadla marionet a Umělecké scény Říše loutek, za podpory Českého střediska UNIMA a časopisu Loutkář. Květnové setkání (konalo se 20. května, ve výroční den založení UNIMA, pozor nezaměnit s mylnou informací v Loutkáři 2005, kdy bylo uvedeno chybné datum 25. 5.!) navázalo na předchozí řadu Klubů UNIMA spojených s místem, kde byl v r. 1929 položen základ k vybudování dnes vlastně nejstarší a největší profesní divadelnické organizace vůbec – mezinárodní loutkářské unie – Union internationale de la marionnettes – UNIMA.
I když se to u většiny přehlídek i festivalů stalo už téměř okřídleným úslovím, tentokráte šlo opravdu o „programový maraton“, který začal v téměř tropickém nedělním odpoledni už ve 14 hodin. Spojnicí většiny uvedených představení byly marionety. Diváci je mohli vidět jak v ukázkách z edukativně-zábavné akce Jak se dělá loutkové divadlo, tak na videozáznamu slavné inscenace Masového Kašpárka z r. 1986 v podání dnes již slavných členů neméně slavného divadla SKLEP (David Vávra, Tomáš Vorel, Fáňa Váša), ale zejména v produkci Malého divadélka, které tvoří dvojice Anna Nováková-Kopecká a Rosťa Novák. Jejich představení Posvícení v Hudlicích a Loutkové varieté zřetelně odkazovalo na rodinnou loutkářskou tradici. Trochu jiné, modernější varietní loutky předvedl v několika etudách z představení Swingující marionety jejich principál Pavel Vangeli. Je až s podivem, jak se to všechno – diváci, účinkující, loutky a dekorace – vešlo do suterénního klubu Říše loutek! Intimnější prostor však svědčil jak marionetovým výstupům, tak komornímu hororu Hrozné příběhy Divadla Mimotaurus. Ne, tentokrát to nebyla diváky očekávaná produkce na chůdách, která je pro Mimotaurus charakteristická, ale v podání Dominika Tesaře, Johanky Švarcové a Jakuba Vašíčka šlo o několik volně propojených moritátů předvedených na jevišťátku loutkového rodinného divadélka. Ve všech zmíněných ukázkách i představeních se pracovalo s lehce nadneseným pohledem na podobu tradičního loutkářství, na jeho tržištní produkce i komediantství, s velkou úctou k řemeslu i nezbytnému kontaktu s publikem. I když by se zdálo, že zasvěcené publikum nebude jen tak snadné pobavit, (v hledišti seděl zdatný marionetář Radko Haken, ale přihlíželi i právě nehrající členové Říše loutek, kteří také nejsou v práci s marionetami žádnými nováčky, o přísných loutkářských historicích ani nemluvě), atmosféra byla přátelsky vstřícná. Přítomní loutkáři se upřímně těšili z výkonu svých kolegů, fandili – prostě byli dobrým obecenstvem.